pátek 19. prosince 2014

Vánoce jsou tady

Tak a je to tady, uteklo to jako voda a máme tu Vánoce. Přeju vám všem, kteří jste zabloudili na tenhle blog, krásné vánoční svátky, bohatého Ježíška, spoustu dobrého jídla a pití a do nového roku jen to nejlepší!



Mějte všichni andělsky krásné Vánoce a čertovsky dobrý rok 2015!




L. 

středa 10. prosince 2014

Krémová cibulačka s houbami

A mám pro Vás další recept na zahřívací polívku. Už si asi říkáte, že bych to tady spíš měla přejmenovat na Polívkárnu co? Nebojte, umím i pár jiných věcí :-)

Přemýšlela jsem, čím to je, že v poslední době vařím polívky pořád. Zaprvé je to počasím, studená večeře jde stranou, potřebuju se zahřát. Zadruhé je to proto, že přes týden polévky neobědvám, vlastně ani o víkendu moc ne, takže mi prostě chybí, protože je mám ráda.

Tentokrát jsem uvařila cibulačku. Přesně takovou, jakou vařím už pár let, recept jsem postupem času dopilovala a je prostě perfektní.

Jistě mi dáte za pravdu, že kombinace cibule, tymián a houby, jdou skvěle k sobě. Tuhle kombinaci miluju, tak jsem to všechno dala dohromady a výsledkem je skvělá cibulačka, kterou nebudete chtít přestat jíst. Vždycky jí vařím velký hrnec a celou dobu, co stydne na plotně, chodíme a ujídáme, je fakt neodolatelná. A zahřeje :-)



Suroviny

6 velkých cibulí
100g másla
2-3 lžíce hladké mouky
150g mražených, sušených nebo čerstvých hub (nebo žampionů)
1l vody nebo vývaru
500ml mléka
250ml smetany ke šlehání
čerstvý nebo sušený tymián
bobkový list
čerstvá petrželka
sůl, pepř


Postup

Cibuli nakrájím na půlkolečka. Ve velkém hrnci rozpustím máslo, přidám cibuli a na mírném plameni smažím cibuli do zlatohněda. Trvá to dlouho, klidně i půl hodinu, ale vyplatí se, cibule je pak krásně nasládlá. K cibuli přihodím i tymián a bobkový list, aby se hezky rozvoněl. Orestovanou cibuli zapráším hladkou moukou, krátce osmahnu a přidám vývar nebo vodu a mléko. Na mírném plameni přivedu k varu a přidám houby, nechám krátce povařit do změknutí. Nakonec přidám smetanu, nechám jen přejít varem, osolím, opepřím, vytáhnu bobkový list a přidám čerstvě nasekanou petrželku.

Podávám s opečenou bagetkou, skvělé v ní budou i krutonky z housky.


Mňam, když píšu tenhle příspěvek, mám na ní chuť znova, tak třeba dneska k večeři? :-)




L.


pondělí 1. prosince 2014

U nás v Perníkově



Víkend proběhl ve znamení perníčků. Pečení a zdobení perníčků je pro mě relax, mám to strašně ráda a každý rok se na to těším, je to pro mě symbol Vánoc. Bez perníčků si Vánoce neumím představit, jejich vůně mě vždy spolehlivě vánočně naladí. Aby taky ne, bydlím totiž v Perníkově, neboli v Pardubicích.

Perníčky peču podle receptu, který jsem před několika lety dostala od kamarádky a jsou první, které jsou po upečení krásně měkké.

Co se týče zdobení - nejsem žádný umělec, ale poradím vám fintu, kterou používám já. Při zdobení se mi osvědčilo dělat hlavně tečky a vlnovky, není totiž vidět, že se vám třeba klepe ruka, nebo neumíte udělat rovnou čáru, jako já. Tečky vypadají decentně, elegantně a vlnovky jsou taky prima.


Z perníčků jsem se letos rozhodla udělat stromečky, lepila jsem je tavnou pistolí na polystyrenové kužílky. Dolní stromeček je z vatových odličovacích tamponků (perníčky došly), a ačkoliv jsem tomu moc nevěřila, výsledek nakonec vypadá docela dobře.


Takže pokud ještě nemáte napečeno, zde je recept na perníčky i polevu tak, jak je dělám já. Do pravých perníčků kakao nepatří, ale já mám raději perníčky tmavší, bílá poleva pak hezky vynikne.

S perníčky se také váže naše vánoční příhoda, kterou si každý rok, teď už se smíchem, připomínáme. Když jsme ještě bydleli s manželem ve studentském bytě, kde jsme obývali pokoj s malou kuchyňkou, rozhodla jsem se upéct perníčky a z nedostatku místa jsem pokládala plechy s perníčky všude po pokoji. Když bylo hotovo, s velkou úlevou jsem padla do křesla, abych si odpočinula. No, a hádejte co bylo na křesle :-) Plech plný hotových upečených perníčků, které jsem svým klesnutím všechny rozsedla. Tenkrát mi do smíchu moc nebylo, protože pečení mohlo začít nanovo, ale když si na to zpětně vzpomeneme, bylo to fakt vtipný. Ještě, že nebyly už ozdobený :-)




Perníčky

Suroviny

500g hladké mouky
180g moučkového cukru
180g Omegy (Lukany)
100g medu
3 vejce
1 čajová lžička jedlé sody
1 lžíce koření na perníčky
1 lžíce skořice
3 lžíce kakaa
citronová kůra
vejce rozšlehané s citronovou šťávou na potření

Postup

V míse smíchám všechny suché přísady, přidám med, vejce, citronovou kůru a nastrouhanou Omegu. Je důležité použít právě Omegu, nebo Lukanu, protože tuky na pečení jako Hera apod., obsahují vodu a proto jsou perníčky pak tvrdé. Zpracuju těsto, které zabalím do potravinové folie a nechám v lednici přes noc odležet. Druhý den vyválím plát tenkého těsta, vykrájím tvary a peču cca 6 minut na 150°C horkovzduch. Ještě horké perníčky potírám vajíčkem rozšlehaným s citronovou šťávou. Pokud je chcete mít opravdu měkké, vyndávejte je z trouby opravdu po těch 6-7 minutách, podle velikosti tvarů. Možná se vám budou zdát ještě maličko nedopečené, ale když je chvíli necháte na plechu, dojdou a budou akorát.



Bílková poleva

Suroviny

200g moučkového cukru
1 bílek
citronová šťáva

Postup

Moučkový cukr si 3x proseju, abych zabránila tvoření hrudek, které pak neprojdou přes zdobící špičku. K prosátému cukru přidám bílek a vařečkou třu v míse tak dlouho, dokud není poleva krásně lesklá a hladká (cca 10 minut). Hotovou polevu malinko zředím citronovou šťávou. Tato poleva je hodně hustá, cukru je tam víc, než v jiných receptech, ale s hustší se mnohem líp zdobí a zaschlá poleva nepraská.


Tak ať se povedou :-) Přeju hodně trpělivosti a pevnou ruku při zdobení.

L.


úterý 25. listopadu 2014

Linecká srdíčka

Ne že bych to chtěla moc připomínat nebo vykřikovat nahlas, ale blíží se Vánoce. Už za necelý měsíc to vypukne. A pokud chcete letos stihnout všechno včas a bez stresu, jistě už začínáte (nebo aspoň začínáte přemýšlet) s pečením cukroví. Určitě máte svých pár osvědčených kousků a pátráte po novinkách, případně chcete vylepšit nějaké své oblíbené a hledáte ten správný recept.

Vánoce jsou pro někoho svátky klidu, pohody, dobrého jídla, setkání s rodinou a přáteli. Pro někoho naopak stres, honička, tlačenice v obchoďácích, noci strávené u trouby a dny s hadrem v ruce. A přitom je to všechno šílenství jenom kvůli jednomu (no dobře třem, ale ten jeden je nejdůležitější) dni v roce. K čemu je byt jako klícka, 20 druhů cukroví a "dokonalé Vánoce", když pak člověk padne únavou a nic z toho nemá. Nebylo by lepší strávit čas s dětmi, přáteli, rodinou?

Já nepatřím a nikdy jsem ani nepatřila do druhé kategorie, tedy stres. Mám Vánoce ráda, tu atmosféru, pohodu, rodinu a samozřejmě dárky. Jak říká moje kamarádka, Ježíšek se taky narodil ve chlívě, tudíž to s úklidem nepřeháním, uklízím průběžně celý rok. Dárky nakupuju z pohodlí domova na internetu a nechávám si balíčky doručit do práce, abych nemusela stát frontu na poště. A co se týče cukroví, peču asi 4 druhy, ty nejoblíbenější, protože cukroví, které ještě v lednu leží na tácku, pak se zamrazí, vytáhne se na Velikonoce a stejně ho nikdo nejí? Ztráta času...

Každopádně linecké cukroví je u nás to nej, milujeme ho všichni. Dlouho jsem hledala recept, který by mi vyhovoval. Takový recept, aby se s těstem dobře pracovalo, ale aby srdíčka byla křehká a voněla máslem. Po několika pokusech jsem ho objevila, tuším v časopisu Albert, kam svým receptem přispěl Jaroslav Sapík. Zkusila jsem a jinak už nedělám, vyhovují mým kritériím dokonale.





Suroviny

200g másla 
100g moučkového cukru
2 žloutky
špetka soli
300g hladké mouky
citronová kůra


Postup

Máslo si cca hodinu předem vytáhnu z lednice, aby lehce povolilo a dobře se zpracovávalo. Potom ho utřu s prosátým moučkovým cukrem. V druhé misce si zlehka prošlehám žloutky se špetkou soli, přidám ke směsi másla a zamíchám. Přidám hladkou mouku, nastrouhám citronovou kůru a ručně uhnětu v hladké těsto. Zabalím do potravinové folie a nechám v lednici přes noc uležet. Druhý den těsto vyválím na tloušťku cca 0,5 cm, vykrájím tvary (půl na půl s dírkami a bez dírek), naskládám na plech a peču na 180°C cca 6-8 min. Troubu je potřeba hlídat, lepší je vytáhnout je méně upečené, na teplém plechu ještě dojdou, než přepečené, které hodně ztvrdnou. Vychladlé cukroví pomažu marmeládou, nejlépe rybízovou a slepím dohromady. Nechám dobře uležet a před podáváním sypu moučkovým cukrem. Z uvedeného množství jsou cca 4 plechy, tzn. 2 celé plechy již slepených. 


Rozhodně se nebojte soli v receptu, špetka soli v každém sladkém jídle pouze zvýrazní chuť. A prosím vás pěkně, pokud tento recept budete zkoušet, slibte mi, že nenahradíte máslo Herou. Máslo je prostě máslo a linecké je hlavně o jeho chuti. Čím lepší máslo, tím lepší chuť.



PS: Moje nejoblíbenější cukroví je na obrázku níže :-D Každý rok děláme před Vánoci domácí klobásky, které pak zaudíme a vyvěsíme, aby do Vánoc byly akorát. No není to krása?

čtvrtek 20. listopadu 2014

Upeč třeba chleba




Protože si po vzoru jedné pohádkové písničky zeď postavit netroufám, rozhodla jsem se, že to zkusím aspoň s tím chlebem. A světe div se, je ze mě kváskomaniačka. A může za to moje kamarádka. V létě jsme u ní byli na návštěvě v Liberci a obdarovala mě kváskem spolu s pytlem žitné mouky. A od té doby v tom lítám, v hlavě mi běhají poměry mouky, krmení kvásku, na internetu sjíždím diskuze o pečení chleba a na facebooku jsem součástí několika skupin, zabývajících se pečením chleba. Takže než se do toho pustíte, varuju vás, že je to závislost, tak bacha na to. Odměnou vám ale bude krásně vypečený chleba nebo pečivo s křupavou kůrkou, plné jemně nakyslé chuti a taky dobrý pocit, že jste to zvládli a že víte, co jste do toho dali. Jediná  nevýhoda tkví pro mě ale v čase. Chleba totiž potřebuje čas, spoustu času. Takže pokud si chcete upéct chleba třeba v sobotu do oběda, musíte si přivstat. Což mě opět usvědčuje z toho, že jsem závislák, protože spánek je pro mě požitek a jen tak si ho něčím nebo někým vzít nenechám. A fakt kvůli chlebu poctivě vstávám dřív, než je pro mě obvyklé, což jsem si nikdy nemyslela, že se stane. Pokud zrovna nejsem pryč, peču každý víkend. Dokonce byl chleba i jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla pořídit si kuchyňského robota s vyklápěcím ramenem (Kenwooda).

Musím se přiznat, že můj první kvásek, který jsem dostala od kamarádky z Podještědí, mi umřel. Dostala jsem chřipku, zůstala v posteli a kvásek byl o hladu, protože jsem si na něj v myšlenkách mezi paralenem a čajem nevzpomněla. Ale hned jak jsem se uzdravila, založila jsem si nový, bydlel týden v koupelně u topení a je to pěknej silák.

A jak že se to vlastně dělá? Nebudu tady vypisovat sáhodlouhé elaboráty o tom, jak založit a vést kvásek, o hnětení chleba apod. Všechno tohle už totiž udělala jedna (vlastně dvě) osoby a to Mašrtnica a samozřejmě pan Cuketka. Pokud se tedy rozhodnete upéct chleba, projděte si jejich stránky, kde se dozvíte všechno o kvásku a pečení s ním. Já peču nejčastěji cuketkovu Šumavu bez hnětení, s oblibou přidávám buď semínka nebo osmaženou cibulku, fantazii se meze nekladou.

Minulý víkend jsem zkusila i dalamánky, na které sem dávám recept (s mojí menší úpravou), který jsem objevila ve facebookové skupině Kváskománie. Jsou opravdu výborné, zadělávané podmáslím a hutné tak, jak mají dalamánky být.


Suroviny

300g žitného kvasu
350g hladké pšeničné mouky
1 lžíce drceného kmínu
2 lžičky soli
175ml podmáslí


Postup

Večer před pečením si připravím žitný kvas, nebo se mu taky říká rozkvas. Abych získala 300g žitného kvasu, dám si do mísy lžíci kvásku z lednice, přidám 150ml vlažné vody, rozmíchám metličkou a přisypu 150g žitné mouky. Rozmíchám jen tak, aby se těsto spojilo, celou misku dám do většího igelitu a nechám přes noc při pokojové teplotě rozkvasit, většinou 12 hodin, ale záleží na teplotě v místnosti, na tom, jak je kvásek aktivní apod. Výsledný rozkvas musí mít 2x větší objem a na povrchu se mu tvoří puchýřky. 

Do hotového kvasu přidám hladkou mouku, podmáslí, kmín a sůl. Já nechávám těsto hnětat v robotu, ale jde to samozřejmě i ručně, každopádně je to pěkná zabíračka, chce to alespoň 10 minut hnětení a překládání těsta. Po uhnětení nechám těsto odpočinout asi na půl hodinky a zakryju ho igelitem nebo utěrkou, aby neoschlo.
Z odpočinutého těsta vyválím váleček, který nakrájím na 10 stejně velkých kousků. Opět zakryju igelitem a nechám znovu odpočívat, opět cca půl hodinky. Z každého kousku těsta potom uválím dalamánek, nejdříve ho rukou prohnětu a pak se snažím chytat konce těsta a jakoby svazovat do měšce, tím pádem se z druhé strany těsto hezky vypne a bude hladké. Spoj potom ještě párkrát poválím po podložce, aby se zahladil a spojem dolů dám hotové dalamánky kynout ještě asi hodinku. 

Asi 20 min před dokynutím rozpálím troubu na max., takže na 250°C a na spodek trouby dám starý plech nebo pekáč s trochou vody (kvůli zapaření trouby). Doprostřed dám prázdný plech a nechám ho rozpálit v troubě. To zajistí, že se dalamánky k plechu nepřilepí, takže ušetříte za papír na pečení :-) Dalamánky před pečením postříkám vodou z rozprašovače a každý svisle uprostřed naříznu a podle chuti posypu kmínem, semínky, hrubozrnou solí...

Po 20 min. vytáhnu rozpálený plech z trouby, nasázím na něj dalamánky a šoupnu zpátky do trouby. Peču 5 min. na 250°C, pak ztlumím teplotu na 180°C, vytáhnu z trouby spodní plech s vodou a peču dozlatova, mě to trvalo asi 20 min. Hotové dalamánky dám vychladnout na mřížku. 

Zdroj receptu: facebooková skupina "Kváskomanie"


Tak co, nalákala jsem vás? Pro mě je vůně čerstvě upečeného chleba jednou z nejkrásnějších vůni, které jsem kdy poznala. 


L. 








sobota 15. listopadu 2014

Krémová celerová polévka

A mám tu pro vás další recept ze série zahřívacích polévek. Nemůžu se jich v tomhle počasí nabažit, jsou pro mě ideální večeří - rychlé, levné, teplé.

A tak pořád hledám další a další ingredience, které by k sobě ladily a výsledek byl perfektní. A vznikla i tato celerová polévka, skvěle voní a chutná, kdo má rád celer a jeho typickou chuť a aroma, toho nezklame. Tak směle do toho :-)



Suroviny

1 velká bulva celeru
1 pórek - pouze bílá část
2 větší brambory
1 cibule
máslo - 2 lžíce
voda nebo zeleninový vývar
1 smetana ke šlehání
sůl, pepř, muškátový oříšek
citron



Postup

Nejdříve si očistím zeleninu, celer a brambory nakrájím na menší kostičky, pórek a cibulku najemno. V hrnci rozehřeju máslo, přidám cibuli a osmahnu. Pak vložím všechnu zeleninu, krátce orestuju a zaleju vodou nebo vývarem jen tak, aby byla zelenina ponořená. Přiklopím poklici a vařím, dokud není zelenina měkká, trvá to asi 15 minut. 

Pak polévku odstavím z ohně, rozmixuju ponorným mixérem dohladka, vrátím na sporák a přidám smetanu. Už nevařím, jen krátce prohřeju. Nakonec polévku osolím, přidám muškátový oříšek a dochutím citronovou šťávou. 

Hotovou polévku rozdělím do misek a opepřím čerstvě mletým pepřem. Podávám s toastem, ale klidně si do ní osmahněte i krutonky a přidejte čerstvé bylinky - já zrovna neměla, ale třeba s čerstvou petrželkou nebo celerovou natí to bude ještě lepší.


 Dobrou chuť

L.

středa 12. listopadu 2014

Brusinkový dresing

O víkendu se již tradičně konal (šestý) sraz všech dortomaniaků, který společně se dvěma kamarádkami každý rok pořádáme. Scházíme se my, jak říkáme "dorty potrhlý", na celý víkend. V pátek odpoledne se postupně sjíždíme z celé republiky, klábosíme, jíme a pijeme až do ranních hodin. V sobotu pak po celý den probíhají prezentace, předvádí se třeba modelace kytiček, figurek, tvoření s čokoládou apod. No a v neděli se všichni vzpamatováváme, uklízíme, loučíme se a odjíždíme. Každý rok byla účast kolem 40 lidí, letos se nás sešlo skoro 70.

Vstupenkou na sraz je dortík předepsaných rozměrů na předem stanovené téma. Letos jsme měli téma Zima a řeknu vám, sešly se nádherné skvosty. Je krásné sledovat, jak se všichni rok od roku zlepšujeme a dorty jsou lepší a lepší. V průběhu srazu se dorty hodnotí účastníky srazu a ty nejlepší jsou odměněny. Všechny je pak rozdáme do dětských domovů a domovů důchodců.

Každý účastník přiveze na sraz nějakou dobrotu, ať už sladkou, nebo slanou, prostě něco na zobání. A umíte si určitě představit, že se všichni chceme před ostatními předvést, takže se každoročně sejdou opravdu lahůdky, na které si vzájemně vyměňujeme recepty.

Já jsem asi před třemi roky přivezla na sraz svůj brusinkový dresing a měl takový úspěch, že už si bez něj sraz představit neumíme. Kamarádky se každoročně před srazem ujišťují, jestli ho udělám a vezmu sebou. Vozím ho tedy každý rok, pokaždé velikánskou sklenici a nikdy nezbyde.

S kamarádkou na něj máme úchylku, stojíme u hory jídla, slaného i sladkého, klábosíme a namáčíme si do něj naprosto všechno. A když říkám naprosto všechno, tak to tak i myslím, letos to byly nachos, buchty, makronky, kyselé okurky, klobáska, uzený, zelenina, ovoce...prostě všechno :-) Vím, jsme čuňata, ale dresing je prostě chuťově skvělej, dokonalej a jakmile začnete, nemůžete přestat.




Suroviny

4 lžíce kompotovaných brusinek
1 kelímek zakysané smetany
100g majonézy, nejlépe domácí (recept brzy)
1 stroužek česneku
1/2 lžičky mletého rozmarýnu
1 lžička mletého zázvoru
sůl, pepř, citronová šťáva podle chuti


Postup

V misce smíchám zakysanou smetanu s majolkou, přidám brusinky, utřený česnek, ochutím kořením, pepřem a zamíchám. Ochutnám a pak teprve solím a přidávám citronovou šťávu, protože každá smetana je jinak kyselá a majolka chutná taky pokaždé trošku jinak, tak abych dresing nepřesolila. Hotový dresing dám vychladit do lednice. Pokud máte radši větší říz, klidně přidejte víc česneku, pokud máte čerstvý zázvor, klidně ho tam nastrouhejte taky.   


Dresing doporučuju hlavně k masu, kdo má rád kombinaci masa a ovoce, ten si ho zamiluje.
U nás se bez něj neobejde jediná grilovačka. Je ale skvělý i jako rychlé občerstvení pro návštěvu, stačí k němu nakrájet zeleninu na hranolky nebo třeba nachos a výsledek návštěvu zaručeně ohromí.

L.


středa 5. listopadu 2014

Krémová brokolicová polévka

I když venku v posledních dnech ještě není taková zima, jaká by se na podzim dala očekávat, začíná moje tělo vyžadovat hutnější pokrmy, tzv. zahřívací jídla. Mezi ně patří taky horké polévky, nejlépe husté nebo krémové.

Proto posledních pár týdnů vařím k večeři polévky, hlavně teda zeleninové krémy, protože čekat tři hodiny na vývar, když člověk přijde vyhladovělý a unavený z práce, není nic pro mě. Ale třeba tahle brokolicová polévka je jako rychlovka k večeři ideální, hotová je za slabší hodinku.

Kdysi dávno jsem odkoukala jeden prima trik od Kluků v akci. Při vaření brokolicové polévky využívají celou brokolici, ne jenom její růžičky a to tak, že si z košťálu nejdříve udělají vývar a pak teprve v něm uvaří růžičky brokolice. Chytré a jednoduché, že? Košťál dodá polévce krásně intenzivní, brokolicovou chuť. Tak pojďme na recept :-)
Já dělám tuhle polévku ve velkém množství, protože jedna miska nám nikdy nestačí, takže si případně recept upravte podle počtu strávníků.



Suroviny

2 brokolice
50g másla 
2 cibule
2-3 stroužky česneku
2l vody
400 ml smetany na vaření (nebo ke šlehání)
případně hladká mouka na zahuštění
sůl, muškátový květ (nebo muškátový oříšek)


Postup

Z brokolice odkrájím růžičky a košťál očistím, odříznu zdřevnatělé konce a nakrájím na větší kusy. V hrnci si rozpustím máslo a osmahnu na něm na kostičky nakrájenou cibulku, když je osmahnutá, přidám česnek, krátce osmahnu a zaleju vodou. Vložím nakrájený košťál, přivedu k varu a vařím 30 minut.  

Košťál z polévky vyndám, vložím růžičky brokolice a vařím doměkka, cca 10 minut. Pak polévku ponorným mixérem rozmixuju dohladka. Nakonec přidám smetanu a nechám přejít varem. Pak už jen dochutím solí a muškátovým květem a je hotovo. 

Pokud je polévka po rozmixování brokolice moc řídká (záleží na velikosti brokolice), zakvedlám do smetany trochu hladké mouky, naleju za stálého míchání metličkou do polévky, aby se neudělaly hrudky, a 10 minut povařím. . 

Polévku podávám buď s krutonky nebo s bagetou, kterou slabě pomažu máslem a vložím do trouby na pár minut pod gril. 


A jak jste na tom vy, taky vaše tělo volá po teplých, hutných večeřích? Nebo ještě jedete na "letním režimu"? Máte rádi zeleninové krémy a máte nějaký neobvyklý oblíbený? Sem s ním :-)



L.


neděle 2. listopadu 2014

Boloňské lasagne

Po delší době jsem lasagne zase uvařila. Mojí léty prověřenou a do detailu vychytanou verzi lasagní. Dělám je už několik let, držím se pořád jednoho jediného receptu a postupně jsem ho dovedla k dokonalosti. Už ani přesně nevím, kde jsem původní recept získala.
I když existuje spousta receptů a variant, pro mě, když se řeknou lasagne, jsou jenom ty jedny - s krásně hustou boloňskou omáčkou plnou chutí a s krémovou bešamelovou omáčkou, vonící po muškátovém oříšku. Jídlo přesně na míru do sychravého počasí. Je to teda taková menší kalorická bombička, ale zkuste je, jsou totiž boží :-)



Suroviny

2 balení lasagní

boloňská omáčka
800g mletého hovězího masa
1 větší cibule
2 mrkve
2 stroužky česneku
2 plechovky krájených rajčat
1 větší rajský protlak
250 ml dobrého červeného vína
čerstvá nebo sušená bazalka
sůl, pepř, lžička cukru

bešamelová sýrová omáčka
100g másla
100g hladké mouky
1l mléka
150g sýra čedar
muškátový oříšek


Postup

Začínám boloňskou omáčkou. Na olivovém oleji si orestuju najemno nakrájenou cibulku, přidám nastrouhanou nebo na kolečka nakrájenou mrkev, na plátky nakrájený česnek a krátce osmahnu, pak přidám mleté maso. Vařečkou ho při opékání rozděluju na menší kousky. Osolím a když je maso pěkně zatáhlé, zaleju vínem. Kdo má rád chuť vína v jídle, nechá odpařit víno jen krátce, komu naopak tahle chuť nejede, nechá ho odpařit úplně, nebo vynechá. Jakmile je víno odpařené podle mých představ, přidám protlak a rajčata, promíchám a nechám pod pokličkou dusit, dokud není maso měkké, cca hodinku. Nakonec opepřím, přidám bazalku, dosolím a pokud mám kyselejší víno, přidám lžičku cukru. 

A jde se na bešamelovou omáčku. Mojí vychytávkou je přidat do ní sýr, konkrétně čedar, který je krásně jemný. Omáčka má hned lepší, výraznější chuť a není tolik mdlá. Takže v hrnci si rozpustím máslo, přidám mouku a umíchám světlou jíšku. Za stálého promíchávání metličkou jí zaleju mlékem a míchám, dokud bešamel nezhoustne. Jakmile je hustý, odstavím ho ze sporáku a vmíchám nastrouhaný čedar (cca 50g si odložím na posypání lasagní). Dochutím muškátovým oříškem. 

A jde se vrstvit a je čas zapnout troubu, aby se dostatečně vyhřála, lasagne peču na 200°C. 
Ještě bych ráda uvedla, že plátky těstovin předem nevařím, uvaří se samy v omáčkách. Leckdo je pro jistotu předváří, i já to ze začátku dělala, ale v tomhle receptu se nemusíte obávat, že by se těstoviny neuvařily. Platí pro ně ale jedno důležité pravidlo. Pokud vrstvíte neuvařené plátky těstovin, nesmí se na žádném místě překrývat, protože překrytá místa by se v omáčce dostatečně neuvařila. Plátky proto klidně jednoduše odlomte nebo odstřihněte nůžkami podle potřeby.

Při vrstvení začínám boloňskou omáčkou, pokryju jí po dně pekáčku, na to přijde 1 naběračka bešamelové omáčky a na to poskládám plátky těstovin. Znovu opakuji, nesmí se překrývat. A pak stále dokola, boloňská, bešamel, plátky těstovin, až do spotřebování surovin. V mém pekáčku je tohle množství tak na 3-4 vrstvy. Poslední vrstvou bude boloňská omáčka a bešamel. Celé hotové dílko posypu odloženým nastrouhaným čedarem a šup do trouby. 

Lasagne peču cca 40 min., ale říďte se vlastní troubou, barvou vršku a občas do nich píchněte vidličkou, abyste odhadli uvařenost těstovin. Před podáváním je nechávám mírně vychladnout, lépe se pak nabírají. 



Dobrou chuť :-)

L.
















neděle 26. října 2014

Těstoviny s lososem, cherry rajčátky a mascarpone

Losos patří u nás doma k jedné z nejoblíbenějších ingrediencí a je jedním z tzv. "návštěvních jídel", tedy jídel, která připravujeme, když čekáme hosty (kteří samozřejmě mají rádi ryby:-).
Naše oblíbená klasika v podobě filetu z lososa na másle a citrónu podávaného s dušenou karotkou a šťouchanými brambory s jarní cibulkou, už nejednoho návštěvníka potěšila.

Dokonce máme lososa tak rádi, že jsme ho na naší svatbě měli jako hlavní chod oběda a dali mu tak přednost před klasickou svíčkovou. Měla jsem ze začátku trošku obavy, co na to hosté, přecejenom rybu nejí každý a všichni čekají na svatbě buď svíčkovou a nebo nějaký ten steak s hranolkami. Ale rozhodli jsme se udělat si to po svém a nakonec byli všichni příjemně překvapeni a hlavně rádi, že do sebe v horku (červen) nemusejí ládovat pět knedlíků.

Ale protože filet z lososa, ať už na másle, na bylinkách, pečený, smažený, znáte určitě všichni, nabízím recept na skvělou, krémovou omáčku. Nejlépe se hodí k těstovinám, ale je jen na vás, jakou přílohu zvolíte.




Suroviny

500g lososa - filety bez kůže
150g cherry rajčátek
1 kelímek mascarpone
100ml smetany na vaření
šťáva z citrónu
sůl, pepř, provensálské koření
2 lžíce másla


Postup

Lososa očistím od případných kostiček, stáhnu z něj kůži, omyju a osuším. Nakrájím ho na kostky velikosti sousta. Cherry rajčátka nakrájím na poloviny. 
V pánvi rozehřeju máslo, přidám lososa a rajčátka, osolím, opepřím, přidám trochu provensálského koření a nechám osmahnout ze všech stran. Jakmile je losos opečený (netrápím ho dlouho, stačí mu pár minutek), přidám mascarpone a smetanu. Omáčku nechám přejít varem a hned vypnu. Dochutím citrónovou šťávou a případně dosolím.



Jednoduché že? Do půl hodinky máte jídlo na stole. Mascarpone vykouzlí krásnou krémovou konzistenci, losos a rajčátka skvělou chuť a citrón dodá správný říz.
Chcete-li vyzkoušet lososa i trošku jinak, než jen na másle, nebo zkusit těstoviny s něčím jiným, než obvykle, zkuste tuhle omáčku, je totiž vážně skvělá :-)

L.


úterý 21. října 2014

Chicken korma

Indická kuchyně mě nikdy nijak zvlášť nepřitahovala. Věděla jsem o ní, vím, že u nás ve městě otevřeli 3 indické restaurace, ale nikdy mě nenapadlo, že bych tam zašla. Moje představa o indické kuchyni byla hodně pálivá, hodně kořeněná a navoněná.

A pak jedna kamarádka odlétala na delší dobu do Thajska a uspořádala společný oběd na rozloučenou. A hádejte kde :-) No a přiznám se, já a Chicken korma, to byla láska na první pohled, respektive na první ochutnání.

Od té chvíle jsme chodili s kolegy z práce do blízké indické restaurace minimálně jednou za týden, ne-li víc. Postupně jsem tak ochutnala víc druhů jídel, ale korma, ať už kuřecí, vepřová, jehněčí nebo třeba krevetová, u mě vede. No a samozřejmě indické placky.

Jenže bohužel, nevím z jakého důvodu, indickou restauraci po cca roce zavřeli. Zbyly nám tu ve městě sice ještě dvě, ale od nás z práce jsou přece jen dost z ruky a člověk nemá šanci stihnout oběd za hodinu v polední pauze.

A tak jsem začala googlit recept, abych si kormu mohla uvařit sama doma a ukojila tak svou závislost na indickém jídle. Nakoupila jsem koření, pročetla pár receptů na českých stránkách a začala experimentovat. Můj první pokus nedopadl úplně nejlíp, vzniklá směs se sice dala jíst a nebyla špatná, ale ke kormě měla daleko. Začala jsem tedy hledat na zahraničních webech a druhý pokus už byl o moc lepší a korma chutnala dost podobně té, kterou jsem jedla v restauraci.

Pokud jí tedy chcete vyzkoušet a nemáte blízko indickou restauraci, nebo si prostě chcete uvařit tu svojí vlastní, nabízím recept. Koření doporučuju objednat na internetu, ale něco se dá sehnat i ve farmářských obchodech (já koupila v Náš Grunt - firma Grešík) a v hypermarketech (Globus).

Ke kormě mám nejradši indický chléb Naan, který je strašně jednoduchý na přípravu. Recept na easy naan najdete na blogu Kitchenette od Markéty Pavleje, dělám ho přesně podle ní a je skvělý. Ale když se mi nechce, rýže je jistota.




Suroviny

800g kuřecích prsou
1 velký bílý jogurt, nejlépe řecký
1 vrchovatá lžíce nastrouhaného čerstvého zázvoru
3 stroužky česneku
2 menší cibule
1 menší chilli paprička (nebo podle chuti)
1 lžíce rajčatového protlaku
150 ml kokosového mléka nebo krému
3-4 lžíce mletých mandlí
sůl, podle chuti citron
čerstvý zázvor na ozdobu

koření (vždy po 1 lžíci)
sušený koriandr
kurkuma
garam masala
římský kmín


Postup

Kuřecí prsa nakrájím na větší kostky, vložím do mísy, přidám bílý jogurt, nastrouhaný zázvor a česnek. Zlehka osolím, promíchám a dám marinovat přes noc do lednice.
Druhý den si v mixéru rozmixuju najemno nakrájenou cibulku a chilli papričku, dokud nevznikne hladká pasta.
Rozpálím si pánev, přidám asi 2 -3 lžíce oleje a a pár minutek na něm osmahnu všechno koření (koriandr, kurkuma, garam masala a římský kmín). Přidám rozmixovanou pastu z cibule a chilli papričky, rajčatový protlak a opět chvilku smažím, nakonec přidám kuře i s marinádou.  

Jakmile bude kuře ze všech stran dobře osmahnuté, zaleju směs kokosovým mlékem nebo krémem a přidám mleté mandle. Pokud je směs moc hustá, rozředím jí troškou vody. 

Chvíli povařím, stáhnu z plotny a dochutím solí a citronem, případně i cukrem. Prostě si s dochucením pohrávám, dokud nemá ten správný šmrnc. 

Na talíři ozdobím nastrouhaným čerstvým zázvorem. 


A co vy a indická kuchyně, máte jí rádi, chutná vám? Jaká byla vaše cesta k indické kuchyní a které jídlo je vaše nejoblíbenější?

L.

čtvrtek 16. října 2014

Pečená dýně s bylinkami a tvarohovým dipem

Po mém prvním dýňovém experimentu, který zapříčinil, že mi začala chutnat dýně, jsem se vrhla na další recept, tentokrát na pečenou dýni. A musím říct, že taky dobrý!

Polévka u mě sice vyhrává na plné čáře, ale pečená dýně je skvělá buď jako rychlá večeře nebo třeba příloha k masu. V troubě změkne během chvilky a v kombinaci s tvarohovým dipem je božská.


Nebojte se u tohoto receptu experimentovat, dýně si rozumí s bylinkami, sýrem, česnekem, ořechy, ...prostě fantazii se meze nekladou :-)


Suroviny

1 dýně Hokaido o váze cca 1kg
olivový olej
2 hrsti čerstvě nasekaných bylinek (mix)
2 hrsti strouhaného parmazánu
hrubozrnná nebo obyčejná sůl

tvarohový dip

1 vanička polotučného tvarohu
1 zakysaná smetana
čerstvě nasekané bylinky
citronová šťáva a kůra
sůl, pepř



Postup

Dýni omyju, rozpůlím, lžící vydlabu semínka a nakrájím na plátky, větší plátky rozkrojím napůl. Jak jsem psala už minule, Hokaido dýně se nemusí loupat. Na plech dám pečící papír, naskládám na něj plátky dýně, zakápnu olivovým olejem, posypu čerstvými bylinkami (já měla mix majoránky, tymiánu a rozmarýnu), osolím a dám péct do trouby na 200°C cca 15-20 minut, dokud není měkká. V půlce pečení plátky dýně obrátím, aby se hezky opekly z obou stran a 5 minut před koncem posypu dýni strouhaným parmazánem a nechám zapéct. 

Na dip smíchám v misce tvaroh, zakysanou smetanu a čerstvé bylinky. Dochutím citronovou šťávou, nastrouhám i trošku kůry pro vůni, osolím a opepřím. Kdo má rád, může přidat i stroužek česneku. 


Musím říct, že dýně byla dost sytá, až mě to překvapilo. Skvělou chuť v jídle udělal hlavně tymián a byla to prostě bašta. Nechte si chutnat :-)



L.












pondělí 13. října 2014

Ravioli se špenátem a ricottou ala Masterchef

Nedávno jsem byla nemocná a skončila na neschopence. S hrnkem čaje v ruce a teploměrem v puse jsem začala sledovat na internetu amerického Masterchefa, za dobu mého pobytu doma jsem zkoukla 3 série - čtvrtou a skoro celou pátou + junior Masterchef (vím, jsem závislák, ale snad mě omlouvá, že junior měl jenom 7 dílů).


Moje poznatky


  • Vypadá to, že v Americe umí všichni všechny recepty nazpaměť, aspoň mi přijde, že to tak prezentují, protože kdykoliv je vyřazovací test a mají třeba péct dorty, všichni ví, jak na to, což je přinejmenším divný. Osobně si myslím, že jim k tomu ty recepty dávají. 



  • Porotci občas nejsou objektivní, přijde mi, že jsou tam semtam soutěžící, kterým nadržují. Kolikrát jsem viděla, že někdo uvařil skvělý jídlo a měl by se dostat do TOP 3, ale předběhl ho někdo jiný, kdo uvařil jídlo celkem obyčejný (viz pátá řada - Courtney). 



  • Malý děcka v Americe umí vážně vařit, to jsem fakt koukala jak blázen. Nejvíc mě dostalo, když jedenáctiletý klučina vyšvihnul takový makronky, že by se za ně nemuseli stydět ani v pařížský cukrárně. 



  • Každý soutěžící uvaří za dobu svého pobytu v Masterchefovi aspoň jednou plněné ravioli nebo jiné těstoviny.


A právě ty těstoviny byly to, co mě zaujalo nejvíc. Říkala jsem si, že na tom teda asi není nic tak těžkýho, když to tam vaří každej, žejo...a hlavně, že u porotců to většinou sklidí úspěch, že jim to fakt chutná. Takže výzva přesně pro mě. Na internetu jsem prošla pár receptů, abych věděla co a jak a pak už jsem jen improvizovala a řídila se vlastní chutí. Takže tady je recept:



Suroviny

Těsto
 400g hladké mouky
4 vejce
1 šplích olivového oleje
sůl
dle potřeby voda


Náplň
300g špenátu
250g ricotty
1 žloutek
hrst strouhaného parmazánu
muškátový oříšek
citronová kůra
sůl

Na dokončení
150g másla
hrst čerstvých bylinek (bazalka, …)
citronová kůra
parmazán


Postup

Mouku vysypu na vál, uprostřed udělám důlek a vklepnu do něj 4 vejce. Přidám olivový olej, osolím a začnu vidličkou opatrně promíchávat, jakoby shrnovat mouku směrem do středu k vejcím. Jakmile je těsto spojené, vezmu ho do ruky a hnětu. Pokud je těsto příliš tuhé, přidám trošku vody. Výsledkem by mělo být krásně lesklé nelepivé těsto. Zabalím ho do potravinové folie a dám na 30 min. do lednice. 

Mezitím si dobře omyju špenát, vložím do hrnce, přidám malinko vody a nechám spařit, trvá to jen pár minut. Špenát sliju a v cedníku z něj vymačkám všechnu vodu. Přendám ho do mísy, kde ho smíchám s ricottou, žloutkem a parmazánem, ochutím muškátovým oříškem, citronovou kůrou a osolím. 

A zpátky k těstu. Vychlazené těsto si rozdělím na 4 stejné díly a každý díl ještě rozpůlím. Vznikne mi tedy 8 dílů, ze kterých uhnětu kuličky. Na vál si dám mouku a z každého dílu vyválím tenký (cca 2mm) a dlouhý pás, dohromady tedy 8, pokud možno stejných pásů. Na 4 pásy rozdělím náplň v dostatečných rozestupech, kraje i mezery mezi náplněmi potřu vajíčkem, přiklopím zbylými pásy a hřbetem ruky dobře upěchuju, aby se vytlačil vzduch. 

Ravioli můžete buď nakrájet nožem na čtverce nebo obdélníky, nebo vykrájet formičkou. Já nakrájela nožem na obdélníčky. 

Ravioli vařím v osolené vodě cca 3-5 min. dokud nevyplavou na povrch, vodu z těstovin nevylívám, bude ještě potřeba. 

Nakonec si v pánvi rozpustím máslo, přihodím čerstvé bylinky podle chuti (já měla bazalku), hodně se doporučuje šalvěj, ale tu já nemusím. Přidám uvařené ravioli + 3 lžíce vody z uvařených těstovin, aby vznikla krémovější omáčka. Párkát promíchám, aby se těstoviny omáčkou obalily. 

Hotové ravioli rozdělím na talíře, pokapu zbylou omáčkou z pánve, posypu bohatě parmazánem a strouhnu pár hoblinek citronové kůry, která celé jídlo krásně ovoní. 




Po uvaření musím konstatovat, že se porotcům nedivím, že jim to chutná, je to vážně super. I když ty moje mají vzhledově co dohánět, ale co, mám ráda rustikální styl :-)

Čerstvé domácí těstoviny jsou mnohem chutnější, než ty kupované, sice je to trošku piplačka, když nemáte strojek na těstoviny, ale výsledek stojí za to, tak to zkuste :-)


L.














neděle 12. října 2014

Boeuf Bourguignon

Aneb hovězí po burgundsku...

Mám strašně ráda filmy a pořady o jídle, o vaření, pečení. Jeden z mých top je film Julie a Julia s úžasnou Meryl Streep, která skvěle ztvárnila roli Julie Child, ženy, která naučila vařit Ameriku, ženy, která při vaření nosila perly a ženy, která vařila poctivou francouzskou kuchyni se spoustou másla.

Mimochodem, její kuchařka Mastering of the Art of French Cooking bude brzo (29.10.2014) vydaná v českém překladu (Ježíšku, čteš to? :-)






A právě Boeuf Bourguignon je jedním z receptů, se kterými je Julia Child spojována. K uvaření jsem se odhodlávala už dlouho, ne proto, že bych ho nezvládla uvařit podle receptu, ale proto, že tohle jídlo vyžaduje hodně času a taky hodně nádobí a já jsem spíš na rychlovky. Každopádně, tohle jídlo je tak skvělé, že nelituju jediné minuty strávené u sporáku a jediné zašpiněné pánve. 

Bouef Bourguignon je jedním z jídel, které se obzvlášť hodí pro slavnostnější příležitosti. Dá se uvařit den předem (odleželejší je dokonce lepší). Inspirovala jsem se několika recepty z internetu, od každého trochu a svojí verzi předkládám. 



Suroviny

cca 1kg hovězího masa vhodného na dušení (já použila hovězí krk)
200g anglické slaniny vcelku
olivový olej
2 cibule
2 mrkve
2 lžíce hladké mouky
700ml červeného vína, nejlépe burgundské nebo jiné francouzské
500ml vody nebo vývaru
1 lžíce protlaku
2 stroužky česneku
hrst čerstvých snítek tymiánu
3 bobkové listy
sůl, pepř, 1 lžička cukru
na cibulky
cca 10-12 šalotek
1 lžíce olivového oleje
2 lžíce másla
2 lžičky cukru
voda nebo vývar
na žampiony
500g malých žampionů
1 lžíce olivového oleje
2 lžíce másla

Postup

Ve větším hrnci na lžíci olivového oleje orestuju na kostičky nakrájenou slaninu dozlatova. Vyjmu a na tuku ze slaniny orestuju maso nakrájené na větší kostky. Maso vkládám po částech, klidně i na třikrát nebo čtyřikrát, chci, aby každý kousek masa byl z obou stran hezky opečený. 
Maso vyjmu a do hrnce vložím na kolečka nakrájenou mrkev a na půlkolečka nakrájenou cibuli, zasypu lžičkou cukru a restuju dozlatova. 

Jakmile je zelenina orestovaná, vrátím do hrnce maso a slaninu, popráším hladkou moukou, orestuju a zaleju vínem a vodou nebo vývarem (pamatujte, že čím lepší víno, tím lepší chuť omáčky, takže na víně rozhodně nešetřete). Přidám sůl, pepř, lžíci protlaku, 2 prolisované stroužky česneku, snítky tymiánu a bobkový list. Ztlumím oheň a nechám dusit, dokud není maso měkké. Mě to trvalo něco málo přes dvě hodinky. V průběhu dušení jsem občas přilila vodu, když se odpařilo hodně tekutiny. 

Jakmile je maso měkké, vytáhnu z omáčky snítky tymiánu a bobkový list a případně osolím a opepřím, pokud je to potřeba. Pokud je omáčka řídká, vytáhnu z ní maso a nechám ještě chvíli vařit, aby zhoustla. Pokud je naopak moc hustá, zředím troškou vody. 

Dále si na pánvi rozehřeju lžíci olivového oleje a máslo, vložím šalotky, mírně orestuju a zasypu cukrem, aby zkaramelizovaly. Jakmile jsou ze všech stran hezky opečené, zaleju je vodou tak, aby byly ponořené a dusím cca 20 minut, dokud nejsou měkké. 

Na další pánvi opět rozpustím lžíci olivového oleje a máslo a vložím žampiony, buď celé, pokud jsou maličké, nebo rozpůlené a hezky ze všech stran orestuju. 

Hovězí podávám s bramborovou kaší. Na každý talíř rozdělím kaši, doprostřed dám maso, zaleju omáčkou a přidám šalotky a žampiony. 


Radím vám dobře, uvařte si tuhle dobrotu, třeba jen tak, o víkendu k obědu, nebo pokud se chcete vytáhnout a ohromit návštěvu. Slibuju, že nezklame.

Bon Apéttit :-)

L.















pondělí 6. října 2014

Dýně už není břímě aneb dýňová polévka se zázvorem

Jako malá jsem nesnášela dýni. Při pohledu na dýňový kompot alá ananas jsem se opupínkovala a dodnes mi při té vzpomínce leze mráz po zádech.

Proto když se před pár lety začaly na trhu objevovat dýně Hokaido a jiné dýně, nechávalo mě to poměrně dlouho chladnou. Dál jsem chodila kolem dýní bez povšimnutí a ani mě nenapadlo, abych jí koupila. Nicméně na internetu se čím dál častěji začaly objevovat recepty s dýní. Nechápala jsem, proč je najednou tak populární, vždyť dýně přece chutná tak odporně.

A tak jsem jí dala druhou šanci a dobře jsem udělala. Nic mě v podzimní plískanici nezahřeje víc než dýňová polévka. Na talíři vypadá jako slunce a tak mi připomíná léto, teplé dny. Přestože je na internetu velká spousta receptů na dýňové polévky a krémy, nabízím ten svůj - recept na polévku i pro zaryté odpůrce dýně, jako jsem byla já. Zázvor jí dodá skvělou pikantní chuť a kombinace muškátového oříšku a květu dodá správný říz a vůni.







Suroviny

1 dýně Hokaido o váze cca 1,5kg
1 větší cibule
kousek čerstvého zázvoru cca velikosti palce
100g másla
1l vody nebo zeleninového vývaru
špetka muškátového květu
špetka muškátového oříšku
sůl

Postup

Dýni rozpůlím, lžící vydlabu semínka, omyju a nakrájím na kostky. Hokaido dýně se nemusí loupat, v tom má oproti těm ostatním velkou výhodu. V hrnci rozpustím máslo a orestuju na něm nahrubo nakrájenou cibuli. Přidám oloupaný a nastrouhaný čerstvý zázvor, krátce osmahnu a vložím připravenou dýni. Nechám jí chvilku restovat, pak zaleju vodou nebo vývarem. Zlehka osolím a nechám vařit do měkka, cca 20 minut. Ponorným mixérem polévku rozmixuju do hladkého krému, přidám muškátový květ i oříšek a dosolím, pokud je potřeba. Polévku rozdělím do misek, zakápnu dýňovým olejem, přidám kopeček zakysané smetany a čerstvě namletý pepř. 




Uvařte si tuhle polévku, sedněte si s miskou za největší plískanice k oknu a s klidným svědomím zabořte lžíci do horkého hustého krému. Svět se hned bude zdát veselejší a dáte mi určitě za pravdu, že dýně není břímě! :-)

L.



sobota 4. října 2014

Dort jak báseň

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se vlastně používá přirovnání "dort jak báseň"? Je to možná nějaká vlastnost, kterou má dort společnou s básní, třeba sladký dort a sladká báseň...nebo když si na dortu pochutnáte, máte hned chuť skládat básně :-) Já nemůžu soudit, protože sama dorty nejím.


Dorty nejím, ale peču, a to s láskou. Dělat dort je pro mě vášeň, radost, ale musím přiznat, že někdy i starost, vztekat se u toho umím taky moc pěkně, až sama sebe někdy překvapuju :-) Jsem k sobě docela kritická a všechno musím mít podle svých představ, barvy a chutě musí být sladěné, představa v mé hlavě se musí přetvořit v dort. A tak není výjimkou, že dort při tvoření několikrát předělávám.


Peču už cca 4 roky. Dělám je pro svou rodinu, pro kamarády, známé, kolegy z práce. Za ty roky mám své stálé zákazníky, takže třeba vím, že v září se nezastavím a naopak v květnu budu mít klídek. Průměrně ale peču cca 2 dorty měsíčně, což je pro mě tak akorát. Mám spoustu kamarádek dortařek a obdivuju, že některé z nich jsou schopné péct 10 dortů týdně a ještě chodit do práce. Já přiznávám, že bych to nezvládla. Neužila bych si přípravu, neměla bych čas nad dortem přemýšlet, nedělala bych ho s radostí.


Mám ráda dorty s příběhem, dělané na míru. Když za mnou přijdete, že chcete dort, nejdřív se vás zeptám, jaký je člověk, pro kterého má dort být. Tedy co má rád, co ho baví a zajímá, kolik je mu let...společně pak vymyslíme téma dortu, doladíme detaily a domluvíme i chuťovou stránku dortu. Dort musí hezky vypadat, ale ještě líp chutnat. Často se setkávám s názorem, že dort, který je hezký na pohled, nemůže být dobrý. Může. Pro mě musí a moc ráda vidím, když si někdo na mém dortu pochutnává a nevěřícně kroutí hlavou, protože "ono to je nejen hezký, ale i dobrý!"


Na ukázku přikládám pár svých dortů, některé staršího data, některé novější. Jsou to ale dorty, se kterými jsem byla sama spokojená, které pro mě měly nějaký význam a nějaký příběh. Jasně, že mám za sebou spoustu Mašinek Tomášů a Hello Kittynek, už bych je asi ani nespočítala. Mnohem víc si ale cením toho, když mám volnou ruku. A právě na fotkách jsou víceméně dorty, u kterých mi byla dána důvěra a vzhled dortu byl pouze na mě. Přiznávám svou úchylku na medvídkovské dorty, mám jich ve sbírce už docela dost, ale snažím se krotit :-)

Můj the best dort je filmový kotouč pro pána, 90 letého staříka. Představuje jeho vzpomínky, jsou na něm (jedlé) fotky z jeho mládí, fotky s jeho rodinou a jeho blízkými.



Každopádně, ať už jde o jakýkoliv dort, největší odměnou je pro mě vědět, že se můj dort líbil, že chutnal. Rozzářené oči oslavence, svíčky a spokojení hosté. Prostě dort jak báseň :-) 


L.

První příspěvek

Tak a je to tady. Už delší dobu koketuju s myšlenkou o založení blogu. Chvíli mi trvalo, než jsem si v hlavě utřídila, co vlastně chci na blogu mít, jakým směrem by se měl ubírat. Samozřejmě jsem musela důkladně promyslet i design blogu a jeho název. Pořád mi ale chyběla odvaha či impuls k tomu, abych udělala první krok.

Najednou to ale přišlo, Jednou večer jsem nemohla usnout a hlavou mi běžely různé myšlenky o jídle, o vaření, o dortech...pochopila jsem, že musím ten přetlak myšlenek ze své hlavy dostat ven a v tu chvíli jsem se definitivně rozhodla. Ještě hodně dlouho jsem nemohla usnout, byl přece potřeba vymyslet ten nejlepší název blogu na světě! :-)

Dala jsem dohromady přibližně 3 až 4 názvy (díkybohu za poznámkový blok v mobilu, ráno bych si nepamatovala ani jeden).
Takže "Me on plate" - já na talíři, protože přesně tímhle směrem se bude blog ubírat. Co tu tedy přesně najdete? Mojí vášní je jídlo, vaření a pečení (dortů především). Miluju čtení o jídle, filmy o jídle, moje čtečka obsahuje 99% foodblogů.

Nechci tyhle stránky prezentovat úplně jako foodblog, k tomu mám ještě dlouhý kus cesty, navíc neumím fotit jídlo tak hezky, jako někteří špičkoví foodblogeři. Očekávejte příběhy o jídle, recepty a další články - prostě mě na talíři a to, jak vnímám jídlo já, přetlak mých myšlenek kolem jídla :-)

Doufám, že se na mém blogu budete cítit dobře a najdete si tu časem nějaký ten článek, který se vám bude líbit a budete sem čas od času nakukovat, co nového se mi zase honí hlavou :-)

L.