Těstoviny s lososem, cherry rajčátky a mascarpone

Losos patří u nás doma k jedné z nejoblíbenějších ingrediencí a je jedním z tzv. "návštěvních jídel", tedy jídel, která připravujeme, když čekáme hosty (kteří samozřejmě mají rádi ryby:-).
Naše oblíbená klasika v podobě filetu z lososa na másle a citrónu podávaného s dušenou karotkou a šťouchanými brambory s jarní cibulkou, už nejednoho návštěvníka potěšila.

Dokonce máme lososa tak rádi, že jsme ho na naší svatbě měli jako hlavní chod oběda a dali mu tak přednost před klasickou svíčkovou. Měla jsem ze začátku trošku obavy, co na to hosté, přecejenom rybu nejí každý a všichni čekají na svatbě buď svíčkovou a nebo nějaký ten steak s hranolkami. Ale rozhodli jsme se udělat si to po svém a nakonec byli všichni příjemně překvapeni a hlavně rádi, že do sebe v horku (červen) nemusejí ládovat pět knedlíků.

Ale protože filet z lososa, ať už na másle, na bylinkách, pečený, smažený, znáte určitě všichni, nabízím recept na skvělou, krémovou omáčku. Nejlépe se hodí k těstovinám, ale je jen na vás, jakou přílohu zvolíte.

Suroviny

500g lososa - filety bez kůže
150g cherry rajčátek
1 kelímek mascarpone
100ml smetany na vaření
šťáva z citrónu
sůl, pepř, provensálské koření
2 lžíce másla


Postup

Lososa očistím od případných kostiček, stáhnu z něj kůži, omyju a osuším. Nakrájím ho na kostky velikosti sousta. Cherry rajčátka nakrájím na poloviny. 
V pánvi rozehřeju máslo, přidám lososa a rajčátka, osolím, opepřím, přidám trochu provensálského koření a nechám osmahnout ze všech stran. Jakmile je losos opečený (netrápím ho dlouho, stačí mu pár minutek), přidám mascarpone a smetanu. Omáčku nechám přejít varem a hned vypnu. Dochutím citrónovou šťávou a případně dosolím.



Jednoduché že? Do půl hodinky máte jídlo na stole. Mascarpone vykouzlí krásnou krémovou konzistenci, losos a rajčátka skvělou chuť a citrón dodá správný říz.
Chcete-li vyzkoušet lososa i trošku jinak, než jen na másle, nebo zkusit těstoviny s něčím jiným, než obvykle, zkuste tuhle omáčku, je totiž vážně skvělá :-)

L.

Chicken korma

Indická kuchyně mě nikdy nijak zvlášť nepřitahovala. Věděla jsem o ní, vím, že u nás ve městě otevřeli 3 indické restaurace, ale nikdy mě nenapadlo, že bych tam zašla. Moje představa o indické kuchyni byla hodně pálivá, hodně kořeněná a navoněná.

A pak jedna kamarádka odlétala na delší dobu do Thajska a uspořádala společný oběd na rozloučenou. A hádejte kde :-) No a přiznám se, já a Chicken korma, to byla láska na první pohled, respektive na první ochutnání.

Od té chvíle jsme chodili s kolegy z práce do blízké indické restaurace minimálně jednou za týden, ne-li víc. Postupně jsem tak ochutnala víc druhů jídel, ale korma, ať už kuřecí, vepřová, jehněčí nebo třeba krevetová, u mě vede. No a samozřejmě indické placky.

Jenže bohužel, nevím z jakého důvodu, indickou restauraci po cca roce zavřeli. Zbyly nám tu ve městě sice ještě dvě, ale od nás z práce jsou přece jen dost z ruky a člověk nemá šanci stihnout oběd za hodinu v polední pauze.

A tak jsem začala googlit recept, abych si kormu mohla uvařit sama doma a ukojila tak svou závislost na indickém jídle. Nakoupila jsem koření, pročetla pár receptů na českých stránkách a začala experimentovat. Můj první pokus nedopadl úplně nejlíp, vzniklá směs se sice dala jíst a nebyla špatná, ale ke kormě měla daleko. Začala jsem tedy hledat na zahraničních webech a druhý pokus už byl o moc lepší a korma chutnala dost podobně té, kterou jsem jedla v restauraci.

Pokud jí tedy chcete vyzkoušet a nemáte blízko indickou restauraci, nebo si prostě chcete uvařit tu svojí vlastní, nabízím recept. Koření doporučuju objednat na internetu, ale něco se dá sehnat i ve farmářských obchodech (já koupila v Náš Grunt - firma Grešík) a v hypermarketech (Globus).

Ke kormě mám nejradši indický chléb Naan, který je strašně jednoduchý na přípravu. Recept na easy naan najdete na blogu Kitchenette od Markéty Pavleje, dělám ho přesně podle ní a je skvělý. Ale když se mi nechce, rýže je jistota.

Suroviny

800g kuřecích prsou
1 velký bílý jogurt, nejlépe řecký
1 vrchovatá lžíce nastrouhaného čerstvého zázvoru
3 stroužky česneku
2 menší cibule
1 menší chilli paprička (nebo podle chuti)
1 lžíce rajčatového protlaku
150 ml kokosového mléka nebo krému
3-4 lžíce mletých mandlí
sůl, podle chuti citron
čerstvý zázvor na ozdobu

koření (vždy po 1 lžíci)
sušený koriandr
kurkuma
garam masala
římský kmín


Postup

Kuřecí prsa nakrájím na větší kostky, vložím do mísy, přidám bílý jogurt, nastrouhaný zázvor a česnek. Zlehka osolím, promíchám a dám marinovat přes noc do lednice.
Druhý den si v mixéru rozmixuju najemno nakrájenou cibulku a chilli papričku, dokud nevznikne hladká pasta.
Rozpálím si pánev, přidám asi 2 -3 lžíce oleje a a pár minutek na něm osmahnu všechno koření (koriandr, kurkuma, garam masala a římský kmín). Přidám rozmixovanou pastu z cibule a chilli papričky, rajčatový protlak a opět chvilku smažím, nakonec přidám kuře i s marinádou.  

Jakmile bude kuře ze všech stran dobře osmahnuté, zaleju směs kokosovým mlékem nebo krémem a přidám mleté mandle. Pokud je směs moc hustá, rozředím jí troškou vody. 

Chvíli povařím, stáhnu z plotny a dochutím solí a citronem, případně i cukrem. Prostě si s dochucením pohrávám, dokud nemá ten správný šmrnc. 

Na talíři ozdobím nastrouhaným čerstvým zázvorem. 


A co vy a indická kuchyně, máte jí rádi, chutná vám? Jaká byla vaše cesta k indické kuchyní a které jídlo je vaše nejoblíbenější?

L.

Pečená dýně s bylinkami a tvarohovým dipem

Po mém prvním dýňovém experimentu, který zapříčinil, že mi začala chutnat dýně, jsem se vrhla na další recept, tentokrát na pečenou dýni. A musím říct, že taky dobrý!

Polévka u mě sice vyhrává na plné čáře, ale pečená dýně je skvělá buď jako rychlá večeře nebo třeba příloha k masu. V troubě změkne během chvilky a v kombinaci s tvarohovým dipem je božská.

Nebojte se u tohoto receptu experimentovat, dýně si rozumí s bylinkami, sýrem, česnekem, ořechy, ...prostě fantazii se meze nekladou :-)


Suroviny

1 dýně Hokaido o váze cca 1kg
olivový olej
2 hrsti čerstvě nasekaných bylinek (mix)
2 hrsti strouhaného parmazánu
hrubozrnná nebo obyčejná sůl

tvarohový dip

1 vanička polotučného tvarohu
1 zakysaná smetana
čerstvě nasekané bylinky
citronová šťáva a kůra
sůl, pepř



Postup

Dýni omyju, rozpůlím, lžící vydlabu semínka a nakrájím na plátky, větší plátky rozkrojím napůl. Jak jsem psala už minule, Hokaido dýně se nemusí loupat. Na plech dám pečící papír, naskládám na něj plátky dýně, zakápnu olivovým olejem, posypu čerstvými bylinkami (já měla mix majoránky, tymiánu a rozmarýnu), osolím a dám péct do trouby na 200°C cca 15-20 minut, dokud není měkká. V půlce pečení plátky dýně obrátím, aby se hezky opekly z obou stran a 5 minut před koncem posypu dýni strouhaným parmazánem a nechám zapéct. 

Na dip smíchám v misce tvaroh, zakysanou smetanu a čerstvé bylinky. Dochutím citronovou šťávou, nastrouhám i trošku kůry pro vůni, osolím a opepřím. Kdo má rád, může přidat i stroužek česneku. 


Musím říct, že dýně byla dost sytá, až mě to překvapilo. Skvělou chuť v jídle udělal hlavně tymián a byla to prostě bašta. Nechte si chutnat :-)



L.

Ravioli se špenátem a ricottou ala Masterchef

Nedávno jsem byla nemocná a skončila na neschopence. S hrnkem čaje v ruce a teploměrem v puse jsem začala sledovat na internetu amerického Masterchefa, za dobu mého pobytu doma jsem zkoukla 3 série - čtvrtou a skoro celou pátou + junior Masterchef (vím, jsem závislák, ale snad mě omlouvá, že junior měl jenom 7 dílů).

Moje poznatky

• Vypadá to, že v Americe umí všichni všechny recepty nazpaměť, aspoň mi přijde, že to tak prezentují, protože kdykoliv je vyřazovací test a mají třeba péct dorty, všichni ví, jak na to, což je přinejmenším divný. Osobně si myslím, že jim k tomu ty recepty dávají. 

• Porotci občas nejsou objektivní, přijde mi, že jsou tam semtam soutěžící, kterým nadržují. Kolikrát jsem viděla, že někdo uvařil skvělý jídlo a měl by se dostat do TOP 3, ale předběhl ho někdo jiný, kdo uvařil jídlo celkem obyčejný (viz pátá řada - Courtney). 

• Malý děcka v Americe umí vážně vařit, to jsem fakt koukala jak blázen. Nejvíc mě dostalo, když jedenáctiletý klučina vyšvihnul takový makronky, že by se za ně nemuseli stydět ani v pařížský cukrárně. 

• Každý soutěžící uvaří za dobu svého pobytu v Masterchefovi aspoň jednou plněné ravioli nebo jiné těstoviny.

A právě ty těstoviny byly to, co mě zaujalo nejvíc. Říkala jsem si, že na tom teda asi není nic tak těžkýho, když to tam vaří každej, žejo...a hlavně, že u porotců to většinou sklidí úspěch, že jim to fakt chutná. Takže výzva přesně pro mě. Na internetu jsem prošla pár receptů, abych věděla co a jak a pak už jsem jen improvizovala a řídila se vlastní chutí. Takže tady je recept:

Suroviny

Těsto
 400g hladké mouky
4 vejce
1 šplích olivového oleje
sůl
dle potřeby voda


Náplň
300g špenátu

250g ricotty

1 žloutek

hrst strouhaného parmazánu

muškátový oříšek

citronová kůra

sůl

Na dokončení

150g másla

hrst čerstvých bylinek (bazalka, …)

citronová kůra

parmazán

Postup

Mouku vysypu na vál, uprostřed udělám důlek a vklepnu do něj 4 vejce. Přidám olivový olej, osolím a začnu vidličkou opatrně promíchávat, jakoby shrnovat mouku směrem do středu k vejcím. Jakmile je těsto spojené, vezmu ho do ruky a hnětu. Pokud je těsto příliš tuhé, přidám trošku vody. Výsledkem by mělo být krásně lesklé nelepivé těsto. Zabalím ho do potravinové folie a dám na 30 min. do lednice. 

Mezitím si dobře omyju špenát, vložím do hrnce, přidám malinko vody a nechám spařit, trvá to jen pár minut. Špenát sliju a v cedníku z něj vymačkám všechnu vodu. Přendám ho do mísy, kde ho smíchám s ricottou, žloutkem a parmazánem, ochutím muškátovým oříškem, citronovou kůrou a osolím. 

A zpátky k těstu. Vychlazené těsto si rozdělím na 4 stejné díly a každý díl ještě rozpůlím. Vznikne mi tedy 8 dílů, ze kterých uhnětu kuličky. Na vál si dám mouku a z každého dílu vyválím tenký (cca 2mm) a dlouhý pás, dohromady tedy 8, pokud možno stejných pásů. Na 4 pásy rozdělím náplň v dostatečných rozestupech, kraje i mezery mezi náplněmi potřu vajíčkem, přiklopím zbylými pásy a hřbetem ruky dobře upěchuju, aby se vytlačil vzduch. 

Ravioli můžete buď nakrájet nožem na čtverce nebo obdélníky, nebo vykrájet formičkou. Já nakrájela nožem na obdélníčky. 

Ravioli vařím v osolené vodě cca 3-5 min. dokud nevyplavou na povrch, vodu z těstovin nevylívám, bude ještě potřeba. 

Nakonec si v pánvi rozpustím máslo, přihodím čerstvé bylinky podle chuti (já měla bazalku), hodně se doporučuje šalvěj, ale tu já nemusím. Přidám uvařené ravioli + 3 lžíce vody z uvařených těstovin, aby vznikla krémovější omáčka. Párkát promíchám, aby se těstoviny omáčkou obalily. 

Hotové ravioli rozdělím na talíře, pokapu zbylou omáčkou z pánve, posypu bohatě parmazánem a strouhnu pár hoblinek citronové kůry, která celé jídlo krásně ovoní. 




Po uvaření musím konstatovat, že se porotcům nedivím, že jim to chutná, je to vážně super. I když ty moje mají vzhledově co dohánět, ale co, mám ráda rustikální styl :-)

Čerstvé domácí těstoviny jsou mnohem chutnější, než ty kupované, sice je to trošku piplačka, když nemáte strojek na těstoviny, ale výsledek stojí za to, tak to zkuste :-)


L.

Boeuf Bourguignon

Aneb hovězí po burgundsku...

Mám strašně ráda filmy a pořady o jídle, o vaření, pečení. Jeden z mých top je film Julie a Julia s úžasnou Meryl Streep, která skvěle ztvárnila roli Julie Child, ženy, která naučila vařit Ameriku, ženy, která při vaření nosila perly a ženy, která vařila poctivou francouzskou kuchyni se spoustou másla.

Mimochodem, její kuchařka Mastering of the Art of French Cooking bude brzo (29.10.2014) vydaná v českém překladu (Ježíšku, čteš to? :-)

A právě Boeuf Bourguignon je jedním z receptů, se kterými je Julia Child spojována. K uvaření jsem se odhodlávala už dlouho, ne proto, že bych ho nezvládla uvařit podle receptu, ale proto, že tohle jídlo vyžaduje hodně času a taky hodně nádobí a já jsem spíš na rychlovky. Každopádně, tohle jídlo je tak skvělé, že nelituju jediné minuty strávené u sporáku a jediné zašpiněné pánve. 

Bouef Bourguignon je jedním z jídel, které se obzvlášť hodí pro slavnostnější příležitosti. Dá se uvařit den předem (odleželejší je dokonce lepší). Inspirovala jsem se několika recepty z internetu, od každého trochu a svojí verzi předkládám. 

Suroviny

cca 1kg hovězího masa vhodného na dušení (já použila hovězí krk)

200g anglické slaniny vcelku

olivový olej

2 cibule

2 mrkve

2 lžíce hladké mouky

700ml červeného vína, nejlépe burgundské nebo jiné francouzské

500ml vody nebo vývaru

1 lžíce protlaku

2 stroužky česneku

hrst čerstvých snítek tymiánu

3 bobkové listy

sůl, pepř, 1 lžička cukru

na cibulky

cca 10-12 šalotek

1 lžíce olivového oleje

2 lžíce másla

2 lžičky cukru

voda nebo vývar

na žampiony

500g malých žampionů

1 lžíce olivového oleje

2 lžíce másla

Postup

Ve větším hrnci na lžíci olivového oleje orestuju na kostičky nakrájenou slaninu dozlatova. Vyjmu a na tuku ze slaniny orestuju maso nakrájené na větší kostky. Maso vkládám po částech, klidně i na třikrát nebo čtyřikrát, chci, aby každý kousek masa byl z obou stran hezky opečený. 

Maso vyjmu a do hrnce vložím na kolečka nakrájenou mrkev a na půlkolečka nakrájenou cibuli, zasypu lžičkou cukru a restuju dozlatova. 

Jakmile je zelenina orestovaná, vrátím do hrnce maso a slaninu, popráším hladkou moukou, orestuju a zaleju vínem a vodou nebo vývarem (pamatujte, že čím lepší víno, tím lepší chuť omáčky, takže na víně rozhodně nešetřete). Přidám sůl, pepř, lžíci protlaku, 2 prolisované stroužky česneku, snítky tymiánu a bobkový list. Ztlumím oheň a nechám dusit, dokud není maso měkké. Mě to trvalo něco málo přes dvě hodinky. V průběhu dušení jsem občas přilila vodu, když se odpařilo hodně tekutiny. 

Jakmile je maso měkké, vytáhnu z omáčky snítky tymiánu a bobkový list a případně osolím a opepřím, pokud je to potřeba. Pokud je omáčka řídká, vytáhnu z ní maso a nechám ještě chvíli vařit, aby zhoustla. Pokud je naopak moc hustá, zředím troškou vody. 

Dále si na pánvi rozehřeju lžíci olivového oleje a máslo, vložím šalotky, mírně orestuju a zasypu cukrem, aby zkaramelizovaly. Jakmile jsou ze všech stran hezky opečené, zaleju je vodou tak, aby byly ponořené a dusím cca 20 minut, dokud nejsou měkké. 

Na další pánvi opět rozpustím lžíci olivového oleje a máslo a vložím žampiony, buď celé, pokud jsou maličké, nebo rozpůlené a hezky ze všech stran orestuju. 

Hovězí podávám s bramborovou kaší. Na každý talíř rozdělím kaši, doprostřed dám maso, zaleju omáčkou a přidám šalotky a žampiony. 

Radím vám dobře, uvařte si tuhle dobrotu, třeba jen tak, o víkendu k obědu, nebo pokud se chcete vytáhnout a ohromit návštěvu. Slibuju, že nezklame.

Bon Apéttit :-)

L.

Dýně už není břímě aneb dýňová polévka se zázvorem

Jako malá jsem nesnášela dýni. Při pohledu na dýňový kompot alá ananas jsem se opupínkovala a dodnes mi při té vzpomínce leze mráz po zádech.

Proto když se před pár lety začaly na trhu objevovat dýně Hokaido a jiné dýně, nechávalo mě to poměrně dlouho chladnou. Dál jsem chodila kolem dýní bez povšimnutí a ani mě nenapadlo, abych jí koupila. Nicméně na internetu se čím dál častěji začaly objevovat recepty s dýní. Nechápala jsem, proč je najednou tak populární, vždyť dýně přece chutná tak odporně.

A tak jsem jí dala druhou šanci a dobře jsem udělala. Nic mě v podzimní plískanici nezahřeje víc než dýňová polévka. Na talíři vypadá jako slunce a tak mi připomíná léto, teplé dny. Přestože je na internetu velká spousta receptů na dýňové polévky a krémy, nabízím ten svůj - recept na polévku i pro zaryté odpůrce dýně, jako jsem byla já. Zázvor jí dodá skvělou pikantní chuť a kombinace muškátového oříšku a květu dodá správný říz a vůni.

Suroviny

1 dýně Hokaido o váze cca 1,5kg
1 větší cibule
kousek čerstvého zázvoru cca velikosti palce
100g másla
1l vody nebo zeleninového vývaru
špetka muškátového květu
špetka muškátového oříšku
sůl

Postup

Dýni rozpůlím, lžící vydlabu semínka, omyju a nakrájím na kostky. Hokaido dýně se nemusí loupat, v tom má oproti těm ostatním velkou výhodu. V hrnci rozpustím máslo a orestuju na něm nahrubo nakrájenou cibuli. Přidám oloupaný a nastrouhaný čerstvý zázvor, krátce osmahnu a vložím připravenou dýni. Nechám jí chvilku restovat, pak zaleju vodou nebo vývarem. Zlehka osolím a nechám vařit do měkka, cca 20 minut. Ponorným mixérem polévku rozmixuju do hladkého krému, přidám muškátový květ i oříšek a dosolím, pokud je potřeba. Polévku rozdělím do misek, zakápnu dýňovým olejem, přidám kopeček zakysané smetany a čerstvě namletý pepř. 




Uvařte si tuhle polévku, sedněte si s miskou za největší plískanice k oknu a s klidným svědomím zabořte lžíci do horkého hustého krému. Svět se hned bude zdát veselejší a dáte mi určitě za pravdu, že dýně není břímě! :-)

L.

Dort jak báseň

Přemýšleli jste někdy nad tím, proč se vlastně používá přirovnání "dort jak báseň"? Je to možná nějaká vlastnost, kterou má dort společnou s básní, třeba sladký dort a sladká báseň...nebo když si na dortu pochutnáte, máte hned chuť skládat básně :-) Já nemůžu soudit, protože sama dorty nejím.


Dorty nejím, ale peču, a to s láskou. Dělat dort je pro mě vášeň, radost, ale musím přiznat, že někdy i starost, vztekat se u toho umím taky moc pěkně, až sama sebe někdy překvapuju :-) Jsem k sobě docela kritická a všechno musím mít podle svých představ, barvy a chutě musí být sladěné, představa v mé hlavě se musí přetvořit v dort. A tak není výjimkou, že dort při tvoření několikrát předělávám.

Peču už cca 4 roky. Dělám je pro svou rodinu, pro kamarády, známé, kolegy z práce. Za ty roky mám své stálé zákazníky, takže třeba vím, že v září se nezastavím a naopak v květnu budu mít klídek. Průměrně ale peču cca 2 dorty měsíčně, což je pro mě tak akorát. Mám spoustu kamarádek dortařek a obdivuju, že některé z nich jsou schopné péct 10 dortů týdně a ještě chodit do práce. Já přiznávám, že bych to nezvládla. Neužila bych si přípravu, neměla bych čas nad dortem přemýšlet, nedělala bych ho s radostí.

Mám ráda dorty s příběhem, dělané na míru. Když za mnou přijdete, že chcete dort, nejdřív se vás zeptám, jaký je člověk, pro kterého má dort být. Tedy co má rád, co ho baví a zajímá, kolik je mu let...společně pak vymyslíme téma dortu, doladíme detaily a domluvíme i chuťovou stránku dortu. Dort musí hezky vypadat, ale ještě líp chutnat. Často se setkávám s názorem, že dort, který je hezký na pohled, nemůže být dobrý. Může. Pro mě musí a moc ráda vidím, když si někdo na mém dortu pochutnává a nevěřícně kroutí hlavou, protože "ono to je nejen hezký, ale i dobrý!"

Na ukázku přikládám pár svých dortů, některé staršího data, některé novější. Jsou to ale dorty, se kterými jsem byla sama spokojená, které pro mě měly nějaký význam a nějaký příběh. Jasně, že mám za sebou spoustu Mašinek Tomášů a Hello Kittynek, už bych je asi ani nespočítala. Mnohem víc si ale cením toho, když mám volnou ruku. A právě na fotkách jsou víceméně dorty, u kterých mi byla dána důvěra a vzhled dortu byl pouze na mě. Přiznávám svou úchylku na medvídkovské dorty, mám jich ve sbírce už docela dost, ale snažím se krotit :-)

Můj the best dort je filmový kotouč pro pána, 90 letého staříka. Představuje jeho vzpomínky, jsou na něm (jedlé) fotky z jeho mládí, fotky s jeho rodinou a jeho blízkými.

Každopádně, ať už jde o jakýkoliv dort, největší odměnou je pro mě vědět, že se můj dort líbil, že chutnal. Rozzářené oči oslavence, svíčky a spokojení hosté. Prostě dort jak báseň :-) 

L.

První příspěvek

Tak a je to tady. Už delší dobu koketuju s myšlenkou o založení blogu. Chvíli mi trvalo, než jsem si v hlavě utřídila, co vlastně chci na blogu mít, jakým směrem by se měl ubírat. Samozřejmě jsem musela důkladně promyslet i design blogu a jeho název. Pořád mi ale chyběla odvaha či impuls k tomu, abych udělala první krok.

Najednou to ale přišlo, Jednou večer jsem nemohla usnout a hlavou mi běžely různé myšlenky o jídle, o vaření, o dortech...pochopila jsem, že musím ten přetlak myšlenek ze své hlavy dostat ven a v tu chvíli jsem se definitivně rozhodla. Ještě hodně dlouho jsem nemohla usnout, byl přece potřeba vymyslet ten nejlepší název blogu na světě! :-)

Dala jsem dohromady přibližně 3 až 4 názvy (díkybohu za poznámkový blok v mobilu, ráno bych si nepamatovala ani jeden).
Takže "Me on plate" - já na talíři, protože přesně tímhle směrem se bude blog ubírat. Co tu tedy přesně najdete? Mojí vášní je jídlo, vaření a pečení (dortů především). Miluju čtení o jídle, filmy o jídle, moje čtečka obsahuje 99% foodblogů.

Nechci tyhle stránky prezentovat úplně jako foodblog, k tomu mám ještě dlouhý kus cesty, navíc neumím fotit jídlo tak hezky, jako někteří špičkoví foodblogeři. Očekávejte příběhy o jídle, recepty a další články - prostě mě na talíři a to, jak vnímám jídlo já, přetlak mých myšlenek kolem jídla :-)

Doufám, že se na mém blogu budete cítit dobře a najdete si tu časem nějaký ten článek, který se vám bude líbit a budete sem čas od času nakukovat, co nového se mi zase honí hlavou :-)

L.