Šneci z listového těsta s netradičními náplněmi

Silvestr klepe na dveře a já na poslední chvíli přicházím s receptem na pohoštění. A teď všichni určitě koukáte na nadpis, kroutíte hlavou a říkáte si, že jsem zbláznila, protože šneky zná přece každý. Nezbláznila, (i když k tomu občas nemám daleko :) ), ale změnila jsem "obyčejné" šneky s kečupem, šunkou a sýrem, které zná každý, na neobyčejné šneky s netradičními náplněmi.

Mimochodem, všimli jste si, že ač jsou šneci velmi dobře známí, zmizí většinou ze stolu mezi prvními? U nás teda rozhodně, je to prostě dobrota. Jsou skvělí jak teplí, tak studení.

No a já se je rozhodla tak trošku vytunit. Jako první náplň jsem zvolila listový špenát, podušený na cibulce, doplněný slaninkou a sýrem ementaler. Druhá náplň (a ta teda vede) je karamelizovaná cibule, niva a suchý salám, třeba chorizo, herkules...

Dalším tuningem jsou sezamová semínka, mají lehce nasládlou chuť a upečení v troubě jim taky ještě přidá, takže skvěle doplňují slanou náplň šneků.

Listové těsto používám většinou chlazené a předem rozválené, je to totiž nejrychlejší, v podstatě máte za 10 minut nasázeno v troubě, takže když přijde nečekaná návštěva, není nic lepšího.

Suroviny

2x rozválené, chlazené listové těsto
vejce na potření
sezamová semínka na posypání

Špenátová náplň

cca 100-200g mražených špenátových listů
1 menší cibule
čerstvý nebo sušený česnek
5 plátků slaniny
100g sýra ementaler

Náplň s karamelizovanou cibulí

karamelizovaná cibule z cca 2-3 cibulí
1 balení nivy
100g suchého salámu typu chorizo, herkules apod.
2 lžíce rajčatového protlaku
sušený tymián


Postup

Nejdřív si připravím špenát. Na pánvi orestuju nadrobno nakrájenou cibulku a přidám špenátové listy, nechám dusit, dokud není špenát rozmrazený. Ochutím ho sušeným česnekem, mám ho radši, není mi po něm těžko, ale klidně může být i čerstvý. Osolím a nechám zchladnout. Připravím si karamelizovanou cibuli, recept mám tady. 
Na rozválené listové těsto pokladu po celé délce plátky slaniny, k jednomu kraji navrstvím špenát, zasypu nastrouhaným sýrem ementaler a zaroluju do rolády. Aby se mi nerozmotávala, potírám spoj vajíčkem. 

Druhé rozválené těsto potřu po celé ploše protlakem, posypu tymiánem a pokladu plátky suchého salámu. Na salám rozprostřu karamelizovanou cibuli a rozdrobím nivu. Opět zaroluju do rolády, spoj potřu vajíčkem. 

Roládu nakrájím ostrým nožem na plátky, které skládám na plech vyložený pečícím papírem. Trošku dál od sebe, při pečení dost nabudou. Každého šneka potřu rozšlehaným vajíčkem a posypu sezamem.  

Peču na 200°C přibližně 20 minut. 



A jaké náplně šneků frčí u vás?

Veselého Silvestra a do nového roku vám všem přeju hlavně zdraví, protože bez něj to prostě nejde.

L.

Vánoční přání

Zachytit do dlaně sněhovou vločku,
z kuchyně vůně od kapra po vánočku.
A starý zvoneček lehounce zašlý,
balíčky svázané stříbrnou mašlí,
na kamnech purpura a v ruce part Tiché noci
- takovou pohodu přeji všem o Vánocích.

Až ze třpytu stromku a ze záře svíček
s pastýři sklánět se budete u jesliček,
ať Gloria tmou světa zní,
do nového roku, do všech jeho dní.

Zapečené tortilly

Miluju zapečená jídla. Kdybych si měla vybrat něco, co budu jíst do konce života, na 100% by to bylo něco zapečeného. Mám několik druhu a velikostí zapékacích forem a plechů. Zapečené "něco" u nás máme skoro každý týden, někdy i dvakrát. Aby to ale nebylo pořád to samé - brambory na 100 způsobů a těstoviny na 250 způsobů, zkusila jsem něco netradičního a výsledek mě moc příjemně překvapil.

Zapečné tortilly jsou skvělou rychlovkou, když máte chuť na něco netradičního a zároveň není moc času. Nebo máte doma přebytky a zbytky v lednici, nějakou tu konzervičku a potřebujete to zužitkovat. V podstatě je tohle jídlo hodně variabilní, i já jsem vařila z toho, co bylo momentálně doma, proto je recept orientační a každý si přidá podle své chuti. Doporučuju ale použít do směsky na plnění tortill uzenou papriku, dává tomu totiž skvělou chuť.

A kdybyste si chtěli s jídlem pohrát, můžete si upéct i domácí tortilly podle Kitchenette, jednou jsem je zkoušela a byly super.

Suroviny (na velkou zapékací mísu, cca 4-5 porcí)

500g mletého hovězího masa
2x 400g konzerva sekaných rajčat
plechovka bílých fazolí, slitých
plechovka červených fazolí, slitých
velká hrst mražené kukuřice, případně i hrášek
5 čerstvých žampionů
1 větší cibule
2 stroužky česneku
1 lžíce mleté uzené papriky
čerstvá petrželka, sůl, pepř
olivový olej

1 balení pšeničných nebo jiných tortill (6ks)
200g sýra dle chuti (v mém případě uzený ementál)


Postup

Na pánvi osmahnu na olivovém oleji nadrobno nakrájenou cibuli, když je do sklovita, přidám uzenou mletou papriku, zamíchám a hned přidám mleté hovězí maso, aby paprika nezhořkla. Maso orestuju a přidám sekaná rajčata a česnek, podleju troškou vody a dusím, dokud není maso měkké. Ke konci přidám na plátky nakrájené žampiony, fazole a kukuřici a prohřeju, dochutím solí, pepřem a přidám nasekanou čerstvou petrželku. Směs nechám trošku zchladnout, mezitím si připravím tortilly. Rozehřeju velkou plochou pánev a nasucho na ní každou tortillu krátce opeču z obou stran (aby šly dobře rolovat a nepraskaly). Naskládám je všechny na talíř a pak každou tortillu naplním připravenou směsí, zaroluju a položím do pekáčku spojem dolů. Zbylou směs navrstvím na tortilly, celé to zasypu nastrouhaným sýrem a v troubě pod grilem na cca 200°C krátce zapeču, dokud není sýr zlatavý. 



Je to tak trošku jídlo co dům dal, hlavně plechovky, ale právě to je podle mě umění, vytvořit z obyčejných plechovek něco neobyčejně dobrého.


L.

Vanilkové rohlíčky podle Dity P.

Tak a zase po roce, máme tady Vánoce. Letos jsem vůbec nepočítala s tím, že stihnu napéct cukroví, když máme doma novorozenečka.

Světe div se, k dnešnímu dni mám perníčky a rohlíčky a chystám se na linecké. Když vařím nebo peču, většinou ve chvíli, kdy dítě usne. Když ne a ne usnout, vezmu si ho v lehátku do kuchyně a pozoruje, co dělám. Výjimkou ale byly tyhle vanilkové rohlíčky.

Ten den neměl brouček zrovna náladu a když usnul, začala jsem rychle s šouláním rohlíčků. Bohužel se během 10 minut probudil a zrovna v klidu nebyl, takže jsem rukama šoulala rohlíčky a nohou houpala lehátko s dítětem. Jakmile jsem jen na chvilku přestala houpat, byl hned vzhůru. Ještě, že jsem ženská a umím dělat víc věcí najednou :) I když zkuste si zkorigovat ruce a nohy do nějaké pravidelnosti, fakt to není sranda.


Nemusím vám asi vysvětlovat, jak strašnou křeč v noze jsem měla po hodinovém houpání. No ale nakonec se zadařilo a rohlíčky už čekají na svoji chvíli v krabici. Sice nejsou letos tak precizní, co se tvaru týče, pár je jich i polámaných, i na fotku se mi jeden takový vloudil, ale co, aspoň jsou originální a na chuti jim to rozhodně neubralo.

Pro mě nejsou Vánoce bez 3 druhů cukroví - perníčky, linecké cukroví a rohlíčky. To jsou stálice, na které nedám dopustit. Pak už dělám jen pár nepečených druhů, ale ty se snažím střídat. Na perníčky a rohlíčky už tu recept mám, takže je načase vytasit ten na rohlíčky. Mám ho z časopisu Albert, kdysi dávno v něm Dita P. uveřejnila svůj recept na rohlíčky. Zkusila jsem ho, s menší obměnou, a nezklamal, rohlíčky se přímo rozplývají na jazyku. Z uvedeného množství jsou cca 3 plechy, záleží na velikosti. Takže já peču vždycky minimálně ze dvou dávek, aby do Vánoc vůbec něco zbylo (že, milý manželi :) )


Suroviny

300g hladké mouky
50g moučkového cukru
200g másla
100g mletých mandlí (já nahrazuji domácími vlašskými ořechy)
2 žloutky

na obalení moučkový cukr smíchaný s vanilkovým cukrem


Postup

Den předem zpracuju z uvedených surovin těsto a nechám ho v lednici přes noc odpočinout. Z těsta potom uždibuju kousky, ze kterých vyválím váleček a ohnu kraje do podoby rohlíčku. Rohlíčky dávám na plech vyložený pečícím papírem, peču na 180°C přibližně 10 minut, jakmile chytí nádech dozlatova, vyndám je z trouby a nechám dojít na plechu. Ještě teplé obaluju rohlíčky ve směsi moučkového a vanilkového cukru. 

Peču je vždycky minimálně ze dvou dávek, aby do Vánoc vůbec něco zbylo (že, milý manželi :) )

A jaké stálice v cukroví máte u vás doma?


L.

Karamelové muffiny

Určitě mi dáte za pravdu, že když máte malé dítě, rozhoduje při přípravě pohoštění pro návštěvu nejen chuť, ale taky náročnost přípravy a možnost udělat to dopředu, případně i zamrazit. Jednoduše řečeno, aby to bylo dobrý, rychlý, bez větší námahy i nádobí a nemuselo se to dolaďovat těsně před příchodem návštěvy. Občas něco takovýho vymyslet nebo najít je fuška co? 

No a protože já momentálně mám malý dítě, který má právě šest neděl, chodí k nám návštěvy, že se u nás dveře skoro netrhnou. Každý chce totiž vidět ten náš uzlíček radosti naživo. Mám pro vás proto přesně takový recept, ověřený a pozitivně hodnocený hned několika návštěvami.

Nikdy jsem muffiny moc nevyhledávala, přišly mi všechny stejné chuti a konzistence, většinou i dost suchý a hutný. A poslední dobou tak nějak vyšly z módy, nahradily je cupcakes, což jsou v podstatě taky muffiny, i když těsto se malinko liší, a nahoře je krém. Ale cupcakes jsou pro mě osobně docela nepohodlný, nevím jak vy, ale já to nedokážu sníst, aniž bych se nezašpinila a příprava musí být taky těsně před podáváním, to prostě den předem do lednice nestrčíte. 

Každopádně jsem narazila na internetu na recept na muffiny, který mě zaujal tím, že jsou plněné karamelem. Ten má spousta lidí v oblibě, recept vypadal jednoduše a tak jsem ho vyzkoušela. A musím říct, že to dopadlo nad očekávání. Díky karamelové náplni jsou krásně vláčné. Uznávám že jsou díky němu i trošku sladší, ale ve finále to žádné z návštěv nevadilo, spíš naopak. 

Rozpis je na klasickou formu 12 ks. 

Suroviny

300g polohrubé mouky
170g cukru krupice
2 vejce
2 lžíce kakaa
1 prášek do pečiva
250ml mléka
100g rozpuštěného másla

+ plechovka karamelového salka (dá se už běžně koupit v supermarketu, odpadá zdlouhavé vaření plechovky v hrnci)

Postup

V míse smíchám nejdříve suché suroviny, přidám vejce, mléko a rozpuštěné máslo. Zpracuju v hladké těsto. Formu na muffiny si vyložím papírovými košíčky, do každého košíčku dám vrchovatou lžíci těsta. Na těsto dám malou lžičkou kopeček karamelového salka a překryju opět lžící těsta. Dám péct do trouby na 180°C přibližně 20 minut. Hotové muffiny vydrží v uzavřené nádobě vláčné i několik dní, dají se dát i do mrazáku, po rozmražení jim to na chuti vůbec neubralo. Před podáváním je můžete pocukrovat, případně ozdobit marcipánovými nebo jinými ozdůbkami.

Zdroj receptu www.brydova.cz 

Doufám, že tímhle receptem potěším nejen mamky na mateřský, jako jsem já, ale zavděčím se i ostatním. Blog teď přirozeně bude asi nějakou dobu zaměřený spíše na rychlovky (pochopitelně :) ), takže pokud jste cílová skupina, STAY TUNED :)




L.

Carrot cake/Mrkvový dort

Máme tu podzim. Mám ho docela ráda, ta romantika při procházkách mezi vybarvenými stromy a spadaným listím má něco do sebe. Procházky teď máme celkem často s kočárkem a tuhle atmosféru si užívám.

Musím se taky zmínit, že už je to rok, co jsem založila tenhle blog a napsala první příspěvek, konkrétně 4.10. :-) Jsem na sebe pyšná, protože občas mám tendenci s něčím začít a nedokončit, tak jsem ráda, že mi to ten rok vydrželo a doufám, že vydrží i dál, i když přiznávám, že s mládětem je to trošku složitější. Slibuju ale, že se budu snažit přispívat pravidelně.

No a aby to bylo stylový, co se podzimu i narozenin týče, mám pro vás recept na úžasný dort, carrot cake neboli mrkvový dort. O mrkvových dezertech jsem toho slyšela hodně, neuměla jsem si ale tu chuť představit. Všimla jsem si, že mrkvový dort často nabízejí kavárny a lidi ho dlabou jak diví, takže na tom asi něco bude.

Recept jsem vyzkoušela ještě v době těhotenství a pekla jsem ho po týdnu znova, takový úspěch sklidil. Podruhé jsem ale ubrala cukr. Recept uvádím už se sníženým cukrem.

Dort je krásně vláčný a jak se říká "mokrý", v kombinaci se svěžím mascarpone krémem fakt bomba. Receptem jsem se inspirovala u Marcely z Pradobrot, s mými menšími úpravami.

Suroviny (forma 22-24cm)

4 vejce
280 g cukru moučka
250 ml oleje
2 lžičky vanilkového extraktu
370 g polohrubé mouky
2 lžičky jedlé sody
2 lžičky prášku do pečiva
2 lžičky skořice
špetka muškátového oříšku
650 g očištěné a nahrubo nastrouhané mrkve
100 g vlašských ořechů, nasekaných nebo mletých
citronová kůra


Postup

Vejce s cukrem a vanilkovým cukrem vyšlehám do pěny, tenkým pramínkem zašlehám do směsi olej. Potom přidám všechny ostatní suroviny, dobře promíchám a naleju do vymazané nebo pečícím papírem vystlané dortové formy. Peču na 175°C víc než hodinu, tady pozor, špejlí vyzkoušejte těsto uprostřed, špejle musí být naprosto suchá, jinak bude dort nedopečený a prostředek se propadne (první osobní zkušenost). Po upečení nechám dort chvíli zchladnout a pak ho vyklopím na mřížku, kde ho nechám vychladnout úplně. 


Mascarpone krém

Suroviny

2 kelímky mascarpone
1 vanička plnotučného tvarohu
cca 80 g cukru moučka
šťáva z 1/2 citronu
troška vanilkového extraktu (nemusí být)


Postup

Nejdřív dobře vyšlehám mascarpone s cukrem, aby se neudělaly hrudky, pak po lžičkách zašlehávám tvaroh a citronovou šťávu, nakonec dochutím vanilkovým extraktem. 


Dort 2x prokrojím a promažu krémem, sestavím a celý ho pomažu i z venku. Dozdobím ozdobami z mrkve, hezky vypadají třeba i marcipánové mrkvičky. 




Takže happy birthday to Me on plate!

L.

Zahřívací fazolová polévka

Moje těhotenství konečně skončilo. Dne 9.10.2015 se nám narodil syn Kubíček. Dnes má přesně 14 dní a co vám budu povídat, je to náročné, ale zvládáme to, ten malý uzlíček mě neskutečně dobíjí energií.

A protože jsem počítala s tím, že po porodu nastane kojení a já si proto budu muset dávat pozor na to, co jím, cpala jsem se ještě v době těhotenství jídly, které potom už jíst dlouho nebudu. Mezi taková jídla jednoznačně patří fazolová polévka, neboli fazolačka. Dát si tuhle nálož luštěnin by pro Kubíčka nebylo asi úplně nejvhodnější :-)

Každopádně tahle polívka je fakt šmrncovní, je trošku jiná, než klasická bílá fazolačka, recept jsem si vyladila podle vlastních chutí a je prostě perfektní. Do momentálního počasí úplně ideální, krásně zahřeje na těle i na duši.

Suroviny

1 větší cibule
3-4 brambory
1 červená paprika
1 menší rajský protlak
2 plechovky bílých fazolí v rajčatové šťávě
cca 1,5 l vody
klobáska dle chuti
2 lžičky sladké papriky
2 lžičky uzené papriky
250ml smetany ke šlehání
sůl, pepř
zelená petrželka na ozdobu


Postup

V hrnci na oleji orestuju najemno nakrájenou cibulku, zasypu mletou sladkou a uzenou paprikou, krátce osmahnu a hned přidám nakrájenou papriku a brambory. Chvilku restuju a pak zaleju vodou, přidám protlak a vařím, dokud nejsou brambory skoro měkké. Přidám fazole a klobásku, nechám prohřát, přileju smetanu a dochutím solí a pepřem. Pokud je polévka málo hustá, zahustím jí moukou rozmíchanou ve vodě a povařím 10 minut. Na talíři posypu zelenou petrželkou. 


Vyzkoušejte a nechte si chutnat, kdybych mohla, nacpu do sebe celý talíř ;-)


L.

Pečený čaj

A je to tady přátelé, ať se vám to líbí nebo ne, nastal podzim a s ním čas viróz, infekcí a nachlazení. Já mám podzim až na tyhle nepříjemnosti moc ráda, zvlášť začátek, kdy je ještě teplo, ale listí se začíná zbarvovat, prostě romantika.

Na podzim už je taky sklizená úroda ze zahrady, pečlivě napytlíčkovaná čeká v mrazáku nebo v bedýnkách ve sklepě na další zpracování a je nejvyšší čas s tím něco udělat.

Každý rok touhle dobou připravuju z úrody ovoce pečený čaj. Má totiž několik výhod, za prvé je strašně dobrý, za druhé zpracuju většinu ovoce, které doma mám a za třetí poslouží skvěle jako jedlý dárek na Vánoce rodině i přátelům.

Kombinací je neskutečné množství, dá se udělat jen z jednoho druhu ovoce nebo z několika, záleží na tom, co za ovoce zrovna máte a co vám chutná. Z těch jednodruhových jsem zkusila například hruškový se zázvorem a byl taky super.

Já mám svojí osvědčenou kombinaci, kdy alespoň polovinu množství ovoce tvoří rybíz, protože díky své pikantnosti a kyselosti dodává čaji správný říz. Skvěle se hodí jablka, hrušky, švestky, borůvky, meruňky, vyzkoušela jsem přidat i pomeranč. Někdo přidává dokonce i banán, to už je ale na mě moc velká exotika.

Recept uvádím na 2kg ovoce, množství si samozřejmě přizpůsobte podle sebe. Mě vyšel čaj na 6 malých a 3 velké sklenice. Letos jsem použila kombinaci červeného rybízu, angreštu, borůvek, jablek a trošky jahod.

Co se týče koření, zde platí pravidlo, že méně je více, kombinujte proto radši méně druhů, překořeněný čaj je totiž potom příliš navoněný a nechutná moc dobře.

Suroviny

2 kg ovoce (mražené, čerstvé, jde i kompot bez šťávy)

1,3 kg cukru krupice

2 citrony

1 lžíce mleté skořice

15 ks hřebíčku

1/4 l rumu

Postup

Všechno ovoce nasypu do hlubokého plechu nebo pekáčku tak velkého, aby nebyl úplně vrchovatý, ovoce pustí šťávu, která by mohla přetéct. Přidám skořici a hřebíček, z 1 citronu nastrouhám kůru. Hřebíček je lepší dát například do sítka na čaj, já používám takové to plechové vajíčko, abyste pak nemuseli složitě lovit každý kousek z čaje. Zasypu cukrem a promíchám. Oba citrony nakrájím na plátky a pokladu navrch směsi. Co se týče rumu, záleží na Vaší chuti a zda budete čaj dávat i dětem nebo ne. Já rum přidávám hned na začátku, takže se alkohol odpaří a zůstane jen jemné aroma. Další možností je přidat rum hned po upečení do horké směsi, takže se odpaří jen malá část a zůstane výrazná rumová chuť. 

Takto připravenou směs vložím do předehřáté trouby a peču na 200°C asi 30-40 min, dokud se cukr nerozpustí, ovoce nepustí šťávu a směs nezačne bublat. V polovině pečení plech vytáhnu a promíchám. Z hotové směsi vyndám plátky citronu a hřebíček a horkou směs nalévám naběračkou do předem připravených sterilizovaných sklenic. Ty dobře uzavřu a otočím víčkem dolů a nechám tak úplně vychladnout. 

Do hrníčku si dávám přibližně 2 vrchovaté lžičky směsi, které zaleju horkou vodou stejně jako čaj. Každý má ale rád jinak sladké, takže si množství přizpůsobte podle svojí chuti. Ovoce pak lžičkou vyjídám. Směs je taky skvělá třeba do jogurtu nebo do kaše. 

L. 

Dýňové gnocchi

Dýňová sezona je v plném proudu, hurá :) A protože dýňové polévky se zázvorem už jsem jen za tuhle sezonu uvařila doslova hektolitry, chtělo to vymyslet něco nového.

Do porodu už zbývá pár dní a protože absolutně netuším, co nastane, až si našeho drobečka přivezeme domů, chtěla jsem se, co se jídla týče, předzásobit dopředu. Prostě něco, co člověk vytáhne z mrazáku a za 20 minut má jídlo na stole. A k tomu jsou ideální gnocchi, které se po vytažení jen uvaří v osolené vodě, prohodí se na pánvičce s máslem a nějakou bylinkou, případně se doplní jednoduchou omáčkou a plnohodnotný oběd je na stole :)

No a proč nezkusit propašovat dýni i do těsta na gnocchi? Respektive dýní kompletně nahradit brambory. Musím říct, že výsledek stojí za to, ňoky jsou velice chutné, jemné a mají super barvu ;-)

Ačkoliv sama nemám moc ráda recepty typu přiměřeně mouky a od oka cukru, nemůžu v tomhle receptu přesné množství mouky uvést, protože to závisí na velikosti dýně, kterou použijete. Dobrým měřítkem je ale lepivost těsta, musíte jednoduše přidat tolik mouky, aby těsto nelepilo na ruce a dalo se krásně zpracovávat. Doporučuju ale přidávat postupně, abyste jí nepřidali zbytečně moc, ňoky by potom byly tuhé.

Co se týče omáčky, já jsem zkusila jednoduchou smetanovou s houbami a nebylo to vůbec špatný. Umím si je ale představit i s rajčatovou, kterou jsem třeba použila v tomto receptu.  Nebo úplně jednoduše, jak už uvádím výš, prohodit na pánvi s máslem a nějakou bylinkou, třeba šalvějí.

Suroviny

gnocchi
1 středně velká dýně Hokkaido (cca 1kg)
hladká mouka (odhadem asi 400g na 1kg pyré)
2 vejce
2 lžičky soli
větší špetka strouhaného muškátového oříšku

houbovka
2 lžíce másla
2 hrsti čerstvých, sušených nebo mražených hub (nebo žampionů)
1 cibule
2 smetany na vaření
2 lžíce mouky
čerstvý nebo sušený tymián
sůl, pepř
plátek másla na dokončení


Postup

Nejdříve je potřeba udělat z dýně pyré. Jsou dvě možnosti, buď dát omytou, na kostky nakrájenou dýni na plech, zlehka pokapat olivovým olejem a péct cca hodinku v troubě při 200°C, nebo uvařit dýni v hrnci s troškou vody doměkka. Připomínám, že Hokkaido se nemusí loupat. Já zvolila variantu vaření v hrnci, protože je to rychlejší, dýně je měkká ani ne za 20 minut. Změklou dýni rozmixuju tyčovým mixérem na hladké pyré, které nechám trošku zchladnout, ale ne moc, s těstem se líp pracuje, když je pyré ještě teplé. Přidám vejce, sůl, muškátový oříšek a začnu přisypávat postupně hladkou mouku a zpracovávat těsto. Těsto musí být vláčné a nesmí lepit, poměr uvedený v surovinách je jen orientační, z těsta musí jít tvarovat kuličky bez většího lepení se na ruce. Z hotového těsta uždibuju kousky, které rozválím na hada a nožem krájím kousky, které ještě promnu v ruce do kuličky a splácnu trošku vidličkou, prostě aby výsledek vypadal jako ňok. Hotové gnocchi dám vařit do vroucí osolené vody, raději po částech. Vařím je, dokud nevyplavou na povrch a nechám je ještě minutku projít varem, potom je vyndám děrovanou naběračkou. Pokud je chci zamrazit, nechám je nejdřív zmrznout na tácku nebo prkýnku a pak teprve sesypu do sáčku, aby se neslepily dohromady. 

Na houbovou omáčku si v pánvi rozpustím 2 lžíce másla, přidám najemno nakrájenou cibulku a opékám do sklovita. Zapráším 2 lžícemi mouky a udělám cibulovou jíšku, přileju smetanu, přidám houby (sušené předem namočené) a nechám provařit cca 10 minut. Nakonec přidám tymián, osolím a opepřím. Stáhnu z plotny a vmíchám plátek másla, to je takový fígl, který zajistí, aby byla omáčka krásně krémová, funguje u všech druhů omáček perfektně. 

Podle chuti si můžete jídlo posypat oblíbeným sýrem, já zvolila hoblinky parmazánu.

Dobrou chuť :-)

L.

Špenátovo - ricottové gnocchi s rajčatovou omáčkou podle Dity P.

Další z vyzkoušených jídel z nové kuchařky Dity P. Když jsem v kuchařce tenhle recept uviděla, hned jsem věděla, že ho musím vyzkoušet a že u nás určitě sklidí úspěch, protože to jsou přesně moje i manželovy chutě, oba milujeme špenát, ricottu i rajčata.

A jídlo nezklamalo, bylo prostě boží. Gnocchi krásně nadýchané a rajčatová omáčka skvěle dochucená. Udělala jsem jí víc a druhý den jsem jí ještě použila jako základ na domácí pizzu a řeknu vám, nemělo to chybu.

V receptu opět uvádím moje drobné úpravy, moc mi u tohoto receptu nefungovalo ani uvedené množství porcí, Dita uvádí 4 porce, my jsme se z toho najedli tak tak dva, takže pokud plánujete vařit pro více lidí, doporučuji dvojitou dávku, včetně omáčky.
Gnocchi si taky můžete připravit dopředu, kuličky dát na tác a do mrazáku, po zamrazení je sesypat do sáčku. Pak už jen stačí vytáhnout, uvařit v osolené vodě, udělat omáčku a oběd je na stole raz dva :)

Suroviny

gnocchi

200g čerstvých špenátových listů (dala jsem mražený)
140g ricotty
sůl
85g hladké mouky
2 vejce
100g nastrouhaného parmazánu

rajčatová omáčka

2 lžíce olivového oleje
1 stroužek česneku, na plátky
1 x 400g konzerva krájených rajčat (dala jsem dvě)
špetka cukru
2 hrsti lístků bazalky
sůl, pepř
(přidala jsem ještě na kolečka nakrájenou jarní cibulku, cca 2ks)

na dokončení čerstvá bazalka, natrhaná mozzarella, pepř



Postup

1. Špenát pečlivě omyju studenou vodou. Dám ho do hrnce jen s vodou, která ulpěla na listech, osolím, přiklopím a na mírném plameni vařím tak 5 minut. Pak špenát scedím, a až vychladne, vymačkám z něj většinu tekutiny a nakrájím na hrubo. V mém případě jsem nechala špenát v hrnci rozmrazit a vymačkala z něj všechnu vodu. 

2. Ve velké míse smíchám špenát, ricottu, mouku, vejce, parmazán a sůl. Namočím si ruce a dlaněmi tvořím kuličky velikosti menších vlašských ořechů. Hotové gnocchi pokládám na tác nebo plech a dám je na půl hodiny chladit do lednice.

3. Zatím si připravím rajčatovou omáčku. V hlubší pánvi rozehřeju olivový olej a na středním plameni lehce osmahnu česnek. Přidám rajčata, špetku cukru, bazalku (+ jarní cibulku), osolím a za občasného míchání vařím asi 10 minut, až omáčka zhoustne. 

4. Do velkého hrnce dám vařit vodu, osolím ji a do vroucí vody postupně vhazuju gnocchi, vždy tak 8 - 10 najednou. Když vyplavou na povrch, vařím je ještě minutu a pak je vyndám děrovanou vařečkou a udržuju v teple. 

Na talíři poliju rajčatovou omáčkou, ozdobím mozzarellou, bazalkou a pepřem.

Zdroj receptu: Kuchařka Deník Dity P. 2

P.S. Gnocchi se nevyslovují "gnoči", ale "ňoky", nazývejme prosím věci pravými jmény ;-)

L. 

Hovězí miniburgery

Tak už se nám to blíží, uteklo to jako voda a já v pátek oficiálně nastoupila na mateřskou dovolenou. Doma už jsem sice díky rizikovému těhotenství delší dobu, ale na tenhle okamžik jsem se neskutečně těšila, protože to znamenalo osvobození se od vycházek. I když na druhou stranu, moje pohyblivost ze dne na den klesá úměrně s narůstajícím břichem, takže zase taková výhra to není.

Jak je ale vidět, pobyt doma už mi tak trošku leze na mozek, jinak bych se asi nepustila do takový piplačky, jakou jsou tyhle mini burgery. Připravila jsem je jako součást pohoštění na rozlučku do práce, chtěla jsem něco speciálního, když se tam teď celkem dlouho neukážu.

Poprvé jsem je uviděla při brouzdání na Pinterestu, což je mimochodem skvělá studna inspirace, dokázala bych u něj prosedět hodiny, hlavně u fotek s jídlem.
A tak mi to nedalo a začala jsem vymýšlet, jak takový mrňousky nejlépe sestavit, aby držely pohromadě a neubralo jim to na chuti. Dalším kritériem bylo to, že se tyhle burgery narozdíl od jejich velkých bráchů podávají studené, takže třeba karamelizovaná cibule, ač jí v burgru miluju, nepřipadala v úvahu (i když představa, že stojím u mikrovlnky, za mnou fronta a ohřívám svým kolegům po 2-3 kouskách na tácku je docela úsměvná :-))). A tak vznikly tyhle mini burgery a musím uznat, že chuťově byly fakt super, na rozlučce zmizely během chvilky, a že jich bylo!

Houstičky si klidně můžete upéct předem a dát do mrazáku, vydrží tam určitě i několik týdnů a na chuti jim to neubere, právě naopak. Nevím proč, ale přijde mi, že jsou potom ještě lepší.

Suroviny

houstičky (z této dávky 55 mini houstiček a 3 velké housky)

3 lžíce teplého mléka
250 ml vlažné vody
2,5 lžičky cukru
1 balíček sušeného droždí
430g hladké mouky
1,5 lžičky soli
3 lžíce másla
1 vejce + 1 na potření
sezamové semínko na posypání

hovězí burger

cca 300g mletého hovězího masa
1 lžička hořčice
sůl, pepř, sušený česnek
případně oblíbené koření na mleté maso

na sestavení

100-150g plátkového cheddaru 
kyselé okurky
cherry rajčátka
majonéza
římský nebo jiný salát
větší párátka nebo napichovátka


Postup

Nejdříve si připravím houstičky. V misce smíchám první 4 ingredience (mléko, voda, cukr, sušené droždí) a nechám přibližně 10 minut stát, dokud nevzejde kvásek. V druhé míse smíchám ostatní suroviny, přidám kvásek a vypracuju řidší těsto, které posypu troškou hladké mouky a nechám pod igelitem kynout přibližně 1,5-2 hodiny. V polovině kynutí těsto krátce prohnětu dlaní. 
Z vykynutého těsta uždibuju malé kousíčky a tvořím z nich kuličky, které dávám na plech s pečícím papírem. Ještě nakynou, takže opravdu maličké, přibližně jako pětikoruna. Těsto hodně lepí, snažím se ale moc nepodsypávat, aby nebyly tvrdé, většinou stačí občas pomoučnit ruce, případně maličko potřít ruce olejem. Hotové kuličky nechám na plechu ještě chvíli kynout, přibližně 15-20 minut, mezitím rozpálím troubu na 200°C. Houstičky před vložením do trouby potřu rozšlehaným vajíčkem a posypu sezamovým semínkem. Peču je přibližně 10-15 minut, dokud nejsou zlatavé. Ihned po vytažení z trouby plech dobře zakryju dvěma utěrkami a nechám úplně vychladnout. Je to proto, aby se houstičky zapařily a změkly. 

Dále si v míse smíchám maso s kořením a hořčicí a tvaruju z něj malé kuličky, které rukou trošku splácnu, opět velikost přibližně jako pětikoruna. Každý burger zlehka potřu olejem z obou stran a dám na rozpálenou pánev nebo do trouby pod gril. Jsou maličké, takže usmažení trvá jen pár minutek z každé strany, tak pozor, aby se nevysušily. 

No a jdeme sestavovat. Každou houstičku podélně rozříznu, spodní stranu potřu majonézou, na ní přijde kousek salátu, potom maso, kostička cheddaru, plátek okurky a plátek cherry rajčátka. Přiklopím druhou polovinou houstičky a spíchnu párátkem. Hotovo :) Doporučuju si všechny suroviny nakrájet dopředu a dělat jich několik najednou, po jednom to jde opravdu pomalu. 


Zkuste je připravit na oslavu nebo party, je to sice piplačka, ale uvidíte, že budete za hvězdu :-)

L.

Krůtí stehna se šalotkami podle Dity P.

Od té doby, co jsem těhotná, nemůžu kuře. Nevím, co se stalo, ale moje tělo prostě odmítá pozřít byť jen malý kousek kuřete. Nemůžu ho ani cítit, takže ani připravovat pro manžela. Jakmile ucítím jenom závan kuřete, začne se mi obracet žaludek. Zvláštní co? Přitom před těhotenstvím jsem jedla kuře úplně běžně a celkem často. Jednu dobu jsem taky nemohla pozřít rajčata, ale to už se naštěstí vrátilo do normálu. Jsem hlavně zvědavá, jestli se mi po porodu chuť na kuře vrátí, nebo bude tahle změna trvalá.

Zvláštní taky je, že ostatní drůbež jako kachna nebo krůta, mi nevadí. Už si ani nepamatuju, jak jsem přišla na to, že krůtu snesu, protože krůtí se u nás doposud vůbec nevařilo, zkusila jsem ho možná kdysi jednou. Ani nevím proč, ale vždycky jsme doma dávali přednost kuřecímu masu. Každopádně díky bohu za ten objev, protože jíst pořád dokola hovězí a vepřové, které ale zase tak často nemusím, mě taky dlouho nebavilo.

Díky téhle změně jsem zjistila, že krůta je super věc. Není tučná a řízky z krůtího masa mi chutnaly mnohem víc, než z jakéhokoliv jiného, byly tak šťavnaté, až mě to překvapilo. Zapátrala jsem doma ve svých kuchařkách a objevila jsem u Dity P. recept na super krůtí stehna se šalotkami, takže jsem je neváhala vyzkoušet a musím uznat, že jsou fakt skvělý. Maso se úplně rozpadalo a jemná nasládlá chuť šalotek tomu dala ten správný šmrnc.

Krůtí stehna jsem podávala s bramborovou kaší,  Dita doporučuje i čerstvé pečivo, což je taky super varianta, umím si představit namáčet si chleba do vypečeného sosíku, mňam :)

Suroviny:

2 krůtí stehna
olivový olej
cca 15 šalotek nebo menších cibulek, v celku
2 stroužky česneku, v celku
200ml drůbežího vývaru nebo vody
400g konzerva rajčat
snítky čerstvého tymiánu nebo sušený
2 bobkové listy
sůl, pepř


Postup

Troubu dám předehřát na 220°C. Krůtí stehna omyju, osuším, nasolím a v kastrolu vhodném do trouby je na olivovém oleji osmahnu dohněda, přibližně 3-4 minuty z každé strany. Pak je vyndám a dám stranou. Na olej vhodím šalotky v celku a opékám je asi 10 minut, až začnou karamelizovat. Přidám česnek a ještě chvilku opékám, zaleju vývarem nebo vodou, přidám rajčata, tymián a bobkové listy. Na směs položím krůtí stehna, opepřím, kastrol přiklopím poklicí a dám péct do trouby na 30-40 minut. Pak stáhnu teplotu na 180°C a peču ještě další 1,5 až 2 hodiny, podle velikosti masa. Zhruba 45 minut před koncem sundám poklici a stehna občas přeliju vypečenou šťávou. 

(zdroj receptu Deník Dity P. - 1. kuchařka)

Taky jste měla některá z vás problém v těhotenství s nějakým jídlem nebo surovinou? A dáváte u vás doma přednost kuřeti nebo krůtě?

L.

Těstoviny z jednoho hrnce - geniální jídlo do horkých dní

Nebudeme si nic nalhávat, Italové by se asi chytali za hlavu, kdyby viděli, jak to my Češi umíme spatlat všechno pěkně dohromady. Na druhou stranu jsou v poslední době takový vedra, že stát u sporáku déle než 20 minut je za trest a tak člověk hledá a vymýšlí jednoduché, lehké a dobré obědy. Jasně, v Itálii mají určitě vedro ještě větší, ale jsou na to zvyklí a mají moře :)

A tak jsem narazila na tenhle recept a musím říct, že je fakt geniální. Hotovo během několika minut, minimum zapatlaného nádobí a chuťově taky super, překvapilo mě, jak jsou těstoviny šťavnaté.

Výhodou taky je, že se dají různě obměňovat, stačí dodržet jen poměr tekutiny a těstovin, ostatní suroviny se dají různě kombinovat a pokaždé tak vykouzlíte trošku jinou chuť (a třeba i spotřebujete přebytky z lednice).  Těstoviny můžete také použít v podstatě jakékoliv, jen bych se přimlouvala za ty semolinové, jiné by se mohly rozvařit víc, než je dobré.

Tak s chutí do toho a za 20 minut máte na stole, stačí jen posypat parmazánem a nechte si chutnat.

Suroviny

500g balíček těstovin (doporučuji špagety nebo linguine)
5 hrnků zeleninového vývaru nebo vody
400g konzerva krájených rajčat
1 malý rajčatový protlak
2-3 jarní cibulky, na kolečka
2-3 stroužky česneku, na plátky
hrst cherry rajčátek, přepůlených
dvě hrsti čerstvého nebo mraženého listového špenátu
snítky čerstvé bazalky a oregana (nebo sušené)
sůl, pepř
pár kapek olivového oleje (nemusí být)
parmazán k podávání


Postup

Všechny suroviny vložím do velkého hrnce a přivedu k varu. Na mírném ohni vařím cca 8 minut, dokud nejsou těstoviny na skus. Často promíchávám, aby se těstoviny neslepily. 
Pokud použiju čerstvý listový špenát, nedávám ho do hrnce na začátku s ostatními surovinami, ale přihodím ho až pár minut před koncem, aby nebyl příliš rozvařený. Mražený přidávám hned na začátku. 
Hotové těstoviny dochutím, pokud je potřeba a na talíři sypu strouhaným parmazánem. 

(zdroj receptu - webové album uživatelky zzuzziik na www.modrykonik.cz)



A jaký je váš oblíbený recept do horkých dní?


L.

Kapustové karbanátky (podle Dity P.)

Dita Pecháčková vydala před nedávnem svojí druhou kuchařku, respektive svůj druhý Deník Dity P. Mám doma už její první Deník a její recepty se mi líbí, s menší či větší obměnou už jsem vyzkoušela spoustu jejích receptů. Osvědčilo se mi ale u jejích receptů ubrat na množství másla případně použitého tuku.

Každopádně její recepty jsou mi sympatické, jsou rozmanité a postup je dobře vysvětlený, podle kuchařky je zvládne uvařit i začátečník. Asi nikdy mě nepřestane fascinovat, že má někdo ve své kuchařce tak obyčejné recepty jako je třeba krupičná kaše nebo řízky. Nevím vlastně proč, ale hrozně mi to imponuje.

Když Dita uveřejnila na svém FB vydání druhého Deníku, hned jsem po něm zatoužila. Už jenom proto, že z části je její nová kniha věnovaná i jejímu těhotenství, což máme aktuálně společné. Recepty se mi opět líbí, v kuchařce najdete jak klasiku, jako je pečené kuře nebo francouzské brambory, tak i kus Itálie, kus Slovenska, dezerty i slavnostní jídla. Musím ale přiznat, že fotky jídel se mi více líbí v prvním Deníku, v nové kuchařce na mě působí někdy až dost pesimisticky, jsou focené s tmavým pozadím a celkově mi fotky nějak nezapadají do myšlenky Deníku, tedy těhotenství, mateřství a rodina.

Jako první jsem vyzkoušela recept na kapustové karbanátky, především proto, že jsem měla doma v lednici necelou hlávku velké kapusty, která už potřebovala spotřebovat. Opět jsem si recept trošku upravila, ale uvedu zde přesný recept z kuchařky a svoje úpravy v závorce.

Suroviny

1 středně velká kapusta
sůl a čerstvě mletý pepř
3 a 1/2 rohlíku, nakrájeného na kostičky
120 ml mléka
rostlinný olej (vynechala jsem)
1/2 cibule, nakrájené na drobno (vynechala jsem)
20g másla (vynechala jsem)
2 vejce
100g vařeného uzeného masa, na kostičky (nahradila jsem strouhaným sýrem Ementaler a kouskem klobásy)
1/4 lžičky muškátového oříšku
150g strouhanky

Jako obměnu Dita v kuchařce uvádí použití majoránky a česneku namísto muškátového oříšku. Uzené maso můžete nahradit strouhaným sýrem. 

Postup

Kapustu zbavím ovadlých listů, pečlivě propláchnu a ponořím do hrnce s osolenou vroucí vodou. Uvařím jí doměkka a nechám na cedníku pořádně okapat. Pak jí na prkýnku nadrobno nasekám. Rohlíky namočím do mléka. Na troše oleje osmahnu cibuli (nedávala jsem). Ve větší míse smíchám máslo (nedala jsem), sůl, rozklepnu vejce, přidám vymačkané rohlíky, cibulku, uzené maso (v mém případě sýr a klobása), kapustu, pepř, muškátový oříšek a tolik strouhanky, aby vzniklo těsto jako na karbanátky. Pěkně ho zamíchám. Namočenou rukou tvaruju karbanátky a každý pak obalím ve strouhance. Do pánve naliju asi 2 cm oleje, nechám ho rozehřát a smažím karbanátky dozlatova (já je dala na plech s pečícím papírem, na každý karbanátek jsem přidala kousek másla a upekla jsem je v troubě při 200°C dozlatova, několikrát jsem je v průběhu pečení obrátila). 

Karbanátků z tohoto množství bylo celkem hodně, vlastně celý plech, takže pokud vaříte pro dva a nechcete je jíst tři dny, upravte si množství a použijte třeba jen půl hlávky kapusty. Nám karbanátky moc chutnaly, byly šťavnaté, dobré teplé i studené. Určitě zkusím ještě obměnu s česnekem a majoránkou.


A jak se líbí nový Deník Dity P. vám?


L.

Kynutí skořicoví šneci s kardamonem

Aneb čím pohostit kamarádku, která zbožňuje sladké.

Moje kamarádka je jako moje dvojče. Máme stejné vlastnosti, stejné názory, rozumíme si úplně ve všem, funguje u nás telepatie a i když bydlíme daleko od sebe a vídáme se ne moc často, vždycky navážeme tam kde jsme přestaly. Mít takovou spřízněnou duši je vzácnost, které si moc vážím. Snad jediná věc, kterou máme rozdílnou, je chuť na sladké. Zatímco ona může sladké pořád, já ho nemusím skoro vůbec. Proto když kamarádka ohlásila, že dorazí na víkend, musela jsem vymyslet něco hodně sladkého a hodně dobrého. Volba padla tentokrát na skořicové šneky.

Když jsem pátrala po internetu po receptu, narazila jsem často na šneky, které se ještě zalévají cukrovou polevou. To mi přišlo už zbytečné, samotná náplň je sladká až až, proto jsem tento krok vynechala. Nakonec jsem použila svůj osvědčený recept na klasické kynuté těsto a s náplní jsem taky experimentovala, poměr jsem si určila od oka tak, aby se všechen cukr vstřebal do másla a vznikla pasta, která se dá roztírat. V několika receptech byl uvedený i kardamon, prý ho tam přidávají ve Švédsku, kde jsou tihle šneci národní pochoutkou. Tak proč to nezkusit že? Moc jsem ho tam ale necítila, příště bych určitě přidala víc.

Suroviny

kynuté těsto
1/2 kostky droždí
1 lžíce cukru 
150ml mléka
300g hladké mouky
100g másla
2 žloutky
špetka soli

skořicová náplň
50g másla
60g cukru
2 lžíce skořice
1/2 lžičky mletého nebo drceného kardamonu (klidně i víc)

vejce na potření


Postup

V kastrůlku si ohřeju mléko, aby bylo vlažné, přidám rozdrobené droždí, cukr a lžíci hladké mouky. Lehce zamíchám a nechám vzejít kvásek, trvá to přibližně 15 minut. V dalším kastrůlku nebo v mikrovlnce rozpustím máslo a nechám chvíli odpočinout. V míse smíchám mouku, žloutky, špetku soli a rozpuštěné máslo, přidám vzešlý kvásek a vypracuju těsto, které se nelepí na stěny mísy. Popráším ho zlehka moukou, přikryju utěrkou a nechám na teplém místě přibližně hodinu kynout. 

Na náplň si smíchám máslo, které taky rozpustím, s cukrem a kořením. Musí vzniknout kompaktní pasta, která se bude dobře natírat na těsto. Pokud je pasta moc řídká, přidám ještě cukr.  

Těsto rozválím na obdélník, potřu ho náplní a stočím do rolády. Tu nakrájím na dílky široké cca 2 cm. Šneky skládám na plech vyložený pečícím papírem a nechám je pod utěrkou ještě 15 min. vykynout. Troubu rozehřeju na 200°C, šneky potřu rozšlehaným vejcem a dám péct přibližně na 10-15 minut. 


U kamarádky sklidili šneci obrovský úspěch, snědli se do jednoho během chvíle. To je pro mě tou největší odměnou.


L.

Linecký koláč s tvarohem a ovocem

Tak jo, jsem zpět. Flákala jsem svůj blog už víc než dva měsíce, je proto nejvyšší čas začít s tím něco dělat. Menší omluvou budiž mi moje těhotenství, drobeček mi dává zabrat, i když musím přiznat, že poslední přibližně měsíc už jsou moje těhotenské obtíže spíš lehčího rázu, v porovnání s předchozími měsíci.

Pravda je ale i taková, že ač mám nové recepty a vařím a peču stále, nějak nebyla vůbec chuť ke psaní, nemohla jsem se dokopat. Snad mi tedy prominete mojí prodlevu a já vám za to slíbím, že se budu alespoň snažit napsat nějaký ten článek s receptem častěji, než teď.

Táákže, abych to shrnula. Začala jsem se víc zajímat o focení jídel, na jednom nejmenovaném foru o maminkách a miminkách jsem se připojila ke skupině, zabývající se focením jídla a food blogingem obecně. Ty krásné fotky, které jsem tam viděla, mě donutily se nad focením zamyslet a začít s tím něco dělat. Krom toho se ve skupince konají výzvy, pokaždé na jiné téma, týkající se jídla a jeho focení, aktuálně je například výzva pro vyfocení fotky, na které bude svačinka sebou na výlet. A to mě baví. Už jenom to, že mě to motivuje k vyzkoušení nového receptu. Nutí mě to taky přemýšlet nad tím, jak hotový pokrm co nejlépe vyfotit, s co nejlepším světlem a příjemným aranžmá. Prostě to musí ladit.

Ne, vůbec se ze mě přes noc nestal odborník na fotky jídla, fotím obyčejným foťákem a nějakou dobu to tak určitě ještě bude. Je to ale o tom, že jsem se začala víc snažit a ta snaha je na fotkách myslím víc vidět. Posuďte sami :)

Dnešní recept je tento skvělý koláč, hotový raz dva a na léto ideální. U těchto koláčů ze všeho nejvíc miluju linecké těsto jako základ, ta chuť másla je prostě neodolatelná a nenahraditelná. Ovoce se dá libovolně kombinovat a tak bude koláč pokaždé trochu jiný, vždycky ale s poctivou chutí a vůní másla a tvarohu. Tak na co čekáte, šup do lednice pro máslo a jdeme na to :-)

Suroviny

těsto:
170g hladké mouky
60g moučkového cukru
125g másla
1 žloutek
špetka soli

tvarohová náplň:
500g polotučného tvarohu ve vaničce
80g moučkového cukru (nebo podle chuti či sladkosti ovoce)
1 vanilkový cukr
2 vejce
1 vanilkový puding - prášek

jakékoliv ovoce (v mém případě nektarinky a maliny)


Postup

V míse smíchám suroviny na těsto, uhnětu z něj hladkou kouli, kterou zabalím do potravinové folie a dám alespoň na půl hodiny odpočinout do lednice. Je potřeba pracovat rychle a těsto moc netrápit, máslo potom hodně povolí a z těsta se stane velké lepivé cosi, co jen horko těžko dostanete z rukou. Zatímco těsto odpočívá v lednici, připravím si tvarohovou náplň smícháním uvedených surovin. Načistím a nakrájím ovoce a formu na koláč vymažu máslem a zlehka vysypu strouhankou. Troubu si předehřeju na 180°C. Odleželé těsto jemně vyválím na kruh přibližně velký jako forma, přenesu ho do formy, prsty ho v ní zarovnám do krajů a dlaněmi ho hezky uhladím. Na těsto naleju tvarohovou náplň, pokladu ovocem a dám péct. Doba pečení je přibližně 30 min., dokud nejsou okraje koláče krásně zlatavé. Koláč před podáváním nechávám úplně vychladnout, teplý se špatně krájí a má tendenci se hodně drobit. 


Cítíte tu nádhernou vůni másla? Jsem na ní v poslední době dost závislá, připomíná mi Vánoce a pečení cukroví. Máte to taky tak nebo mám splašené těhotenské hormony? :-)

L.

Slaný koláč z listového těsta

Nebo taky rychlá "pizza" po česku, chcete-li. Osobně mám listové těsto moc ráda pro jeho univerzálnost, dá se použít na slané, sladké, rozumí si s marmeládou stejně jako se sýrem. Jeho příznivá cena a rychlost přípravy jsou třešničkou na dortu.

Domácí listové těsto jsem se nikdy vytvořit nepokoušela, to kupované mi tak nějak ve všech směrech vyhovuje. Pokud potřebuju vytvořit v kuchyni něco opravdu rychlého a dobrého, třeba pro nečekanou návštěvu, je pro mě listové těsto vždycky záchrana.

V případě tohoto koláče je pak ještě větším ulehčením koupit těsto už vyválené na pečícím papíru, doma ho jen rozbalit na plech a poklást oblíbenými ingrediencemi. Od příchodu domů z nákupu je tenhle koláč hotový za 20 minut i s upečením, výborný teplý i studený. Jasně, není to nic světaborného, ale člověk má kolikrát v hlavě tolik receptů, že ho pak něco tak jednoduchého a rychlého jen těžko napadne, proto chci mít tenhle recept na svém blogu jako připomínku.

Navíc se v tomhle receptu dají krásně schovat zbytky z lednice, které má čas od času doma určitě každý. Variant je tedy nespočet, já nabízím tu svojí osvědčenou.

Suroviny

1 chlazené listové těsto (nejlépe už rozválené)
1 kelímek zakysané smetany nebo ricotty
sušené bylinky (bazalka, oregano, rozmarýn, mix...)
100g šunky
100g žampionů
2-3 menší cibule nebo šalotky
2 balení mozzarelly 


Postup

Nejprve si předehřeju troubu na 200°C. Listové těsto rozbalím na plech i s pečícím papírem, vidličkou ho párkrát propíchnu, aby se při pečení nenafukovalo. Potřu ho zakysanou smetanou, posypu kořením a pokladu ostatními ingrediencemi - natrhanou šunkou, plátky žampionů a cibule a nakonec mozzarellou. Pokud jsou velké okraje, potírám je vajíčkem, menší nechávám bez potření. Dám zapéct do rozehřáté trouby na cca 20 minut, dokud nejsou kraje zlatavé. 


Super rychlá večeře, když nemáte chuť na studenou večeři a skvělé pohoštění pro návštěvy, uvidíte, že se po koláči jen zapráší.

Dobrou chuť

L.

Nepečený tvarohový dort s borůvkami

Zdravím vás po delší době a začnu rovnou s vysvětlením, cože se to vlastně stalo, že se tu poměrně dlouho neobjevil nový příspěvek. Dobrá zpráva je, že jsem to nevzdala a nevykašlala se na blog, vaření a pečení (teď vás jistě zalila vlna veeeelké úlevy a spadl vám kámen ze srdce) a že v tom svém kuchtění a psaní hodlám pokračovat dál. A co že se to tedy stalo? Teď se mi chce napsat "prase kozu potrkalo", ale to asi slyšet nechcete že :)

Jednoho krásného dne se můj stav změnil ze stavu (celkem) normálního na stav jiný. Poznala jsem to poměrně okamžitě a nevolnosti s tímto stavem spojené na sebe nenechaly dlouho čekat. Ačkoliv zkušené matky kázaly a předpovídaly, že to všechno skončí s prvním trimestrem, neskončilo. Od začátku těhotenství jsem si prošla už snad vším, počínaje totálním nechutenstvím přes nezvladatelné chutě, neustálý hlad, pálení žáhy, motání hlavy, bolesti břicha...mám ještě pokračovat? Každopádně ten nejhorší problém je neustálé zvracení, od 2. měsíce těhotenství bylo jen opravdu málo dnů, kdy jsem vůbec nezvracela, spočítala bych je na prstech jedné ruky.
A protože u mě je vždycky všechno obráceně, zvracím narozdíl od ostatních rodiček především večer a v noci. Momentálně je moje situace taková, že z 1 dne, tedy z 24 hodin, je mi dobře jen asi 6 hodin, počínaje po obědě a v cca 6 hodin večer konče. Skvělé že? :)

Zkušené matky, které po zjištění, že jsem těhotná, s nadšením vyprávějí, že těhotenství je to nejkrásnější období v životě ženy, mám chuť zadusit. Nebo zaškrtit. Každý den promlouvám k té malé bublince ve mě a prosím jí, aby už mě netrápila, ale zatím mě moc neposlouchá. Jedno ale vím jistě. Až se ten malý škůdce ve mě narodí, při prvním pohledu na něj mu to stejně všechno odpustím.

Vzhledem k nevolnostem tedy nemám moc náladu na zkoušení nových receptů, hledání nových chutí a vystávání u sporáku. Každopádně blog tímto mým stavem nezaniká, jakmile objevím a vyzkouším další recepty, které budou stát za zveřejnění, určitě je sem napíšu. Jen to teď asi nebude tak často, jak bylo zvykem.

No a za rok se třeba blog přeorientuje na dětské příkrmy, kašičky a přesnídávky. Uvidíme, kam nás vítr zavane :-)

Dneska mám pro vás ale recept na super lehký, dobrý, rychlý, jednoduchý a na suroviny nenáročný nepečený tvarohový dort. Tvaroh je teď momentálně jedna z věcí, kterýma bych se mohla živit od rána do večera. Co mě hodně překvapilo je, že od začátku těhotenství nemůžu ani cítit rajčata, kuřecí maso a česnek. Z těchto tří věcí se mi zvedá žaludek a to jsem třeba rajčata jedla předtím každý den. Zvláštní, co s člověkem udělá troška hormonů...

Dort může být perfektním pohoštěním pro návštěvu nebo třeba skvělým zakončením grilovačky. Ovoce samozřejmě můžete volit podle své chuti a sezóny, skvělé budou jahody, lesní ovoce, maliny i meruňky. Recept je pro dortovou formu o průměru cca 22cm.

Suroviny

korpus
200g máslových sušenek /např. Bebe/
100g másla

krém
2 vaničky polotučného tvarohu
250 ml smetany ke šlehání
moučkový cukr podle chuti (já dala asi 3 lžíce)
citronová kůra

borůvky nebo jiné ovoce na ozdobení

Postup

Nejdříve si dortovou formu vymažu máslem, dno i boky. Na dno formy poté ještě přiložím kolečko pečícího papíru. Máslem vymazávám dno proto, aby papír hezky přilnul a při krájení nedělal neplechu. Připravím si korpus. V robotu rozdrtím sušenky najemno, v podstatě na prach. Ten smíchám se změklým máslem, aby vznikla drobenka. Drobenku nasypu do formy a rukou upěchuju na dno formy + asi 1-2 cm okraj. Uhladím obrácenou lžící vložím formu na chvilku do ledničky. Ušlehám šlehačku, v jiné míse smíchám tvaroh s cukrem a citronovou kůrou. Zlehka vmíchám šlehačku. Krém rozetřu na připravený korpus a dám ztuhnout na pár hodin do lednice, před podáváním posypu ovocem. 

Do krému klidně můžete zamíchat i kousky ovoce, pokud máte rádi. Já jsem ho tentokrát nechala samotný a ovoce dala jen nahoru.


Je to opravdu rychlovka, není tolik náročný na čas a suroviny jako pravý cheesecake, ale na chuti mu to rozhodně neubere. Tak ho zkuste a pokud máte ve svém okolí těhotnou, neváhejte jí dort připravit, určitě se po něm jen zapráší.


L.

Jemná polévka z červené čočky a mrkve

Přiznám se, že s luštěninami na tom nejsem zrovna dobře. Vím, že jsou zdraví prospěšné a měly by se jíst několikrát týdně, ale já je nijak extra nevyhledávám. Přitom to není tak, že by mi vůbec nechutnaly, třeba čočku na kyselo si jednou za čas s chutí dám, i fazolovou polévku mám ráda. Když ale přemýšlím, co vařit, luštěniny mě prostě málokdy napadnou.

Dlouho už jsem se ale chystala vyzkoušet červenou čočku, v poslední době na ní slyším samou chválu, nemusí se namáčet, je rychle uvařená, nenadýmá. A nebyla bych to já, kdybych jí napoprvé nevyzkoušela v polévce.

Netuším proč, ale červená čočka ve mě evokuje trošku exotiky, takže jsem měla chuť trošku experimentovat s kořením a polévku tak ozvláštnit, výsledek mě velmi příjemně překvapil. Navíc oproti hnědé čočce mi ta červená připadá taková jemnější, když se rozmixuje, je z ní krásně hladký krém.

Suroviny

2 lžíce olivového oleje
300g červené čočky
4 větší mrkve
2 lžičky římského kmínu
chilli koření dle chuti
1-1,5l vody nebo vývaru
1 smetana na vaření
sůl, pepř
čerstvý koriandr na ozdobu



Postup

V hrnci rozpálím olivový olej, vhodím římský kmín a chilli a opékám asi minutu, aby se koření rozvonělo. Přidám čočku, na kolečka nakrájenou mrkev, orestuju a zaliju vývarem nebo vodou. Osolím a vařím, dokud není mrkev a čočka měkká, trvá to asi 15-20 minut. Na posledních 5 minut vliju do polévky smetanu. Hotovou polévku rozmixuju tyčovým mixérem, dosolím a opepřím, 
Na talíři zdobím polévku čerstvým koriandrem. 



Co vy a luštěniny, máte rádi, vaříte doma? Já jsem byla z červené čočky vcelku nadšená, takže z ní určitě brzo zkusím nějakou další dobrotu.



L.

Krémové risotto s cuketkou a uzeným lososem

Vzpomínám si na svoje první rizoto, které jsem kdysi uvařila svému dnes již manželovi. Bylo mi čerstvých 18 a tenkrát jsem ještě neměla ani potuchy o krémovém italském risottu z kulatozrnné rýže, znala jsem jenom klasické české rizoto ze školní jídelny, bohatě zasypané eidamem, s okurkou jako bonus. A z čeho se tedy skládalo to moje slavné první rizoto? Sáčková rýže, cibule, mražená zelenina a lunchmeat z konzervy. Chuťovka co? :-) Dneska už nechápu, jak jsem vůbec něco takového mohla stvořit, ale tak každý nějak začínal a jako studenti jsme měli hluboko do kapsy.

Dodnes, když oznámím manželovi, že vařím rizoto, tak se zeptá, jestli bude s lunchmeatem nebo bez. Teď už to ale myslí ze srandy, protože ví, že jsem šla do sebe a už celkem úspěšně zvládám perfektní krémové risotto.

Základem pro něj je hlavně italská rýže arborio, která je kulatozrnná a hodně škrobová. Dnes už se dá poměrně snadno sehnat v běžných supermarketech. Rýže se dusí v pánvi nebo v hrnci s tekutinou, nejčastěji s vývarem a vínem. Důležitou složkou je také máslo a parmazán, který se do risotta vmíchává nakonec.

Tentokrát jsem vyzkoušela přidat k základnímu risottu cuketu a uzeného lososa a musím říct, že to dopadlo mnohem líp, než s lunchmeatem :-)

Suroviny

2 hrnky kulatozrnné rýže Arborio

750ml - 1l zeleninového vývaru

250ml bílého vína (nemusí být)

1 šalotka

1-2 menší cuketky + lžíce másla na orestování

100g uzeného lososa

zelená petrželka

50g másla

50g parmazánu

sůl, pepř

Postup

V hlubší pánvi si na másle orestuju šalotku, přidám rýži (nepropláchnutou) a za stálého míchání jí chvilku restuju, aby zprůhledněla. Směs zaleju asi hrnkem vývaru a bílým vínem a nechám vyvařit. Tento postup opakuju dokud není rýže měkká na skus, nesmí být rozvařená, uvnitř musí zůstat pořád pevná. Osolím, opepřím a vmíchám plátek másla + parmazán, mělo by vzniknout krémové rizoto. V jiné pánvi si na lžíci másla orestuju na kostičky nakrájené cuketky a vmíchám spolu s uzeným lososem opatrně k rýži. Dochutím jemně nasekanou zelenou petrželkou. 

Podle mě perfektní, rychlý a lehký oběd, co říkáte? 

Dobrou chuť. 

L. 

Salát s grilovaným kuřetem a mozzarellou

Už na mě jde asi jaro nebo co. Neplánovaně jsem jeden den zůstala doma a nešla jsem do práce. V lednici skoro nic, spíš jen zbytky, do obchodu daleko a hlad přicházel. A přesně tohle jsou chvíle, kdy jsem schopná najít doma i to, o čem jsem byla přesvědčená, že už nemáme, a stvořit nějaký nový recept co dům dal. A vždycky se povede a je perfektní, často ho pak zařadím do stálého vařícího repertoáru. Máte to taky tak? Asi mi jde spíš vaření pod tlakem, u Gordona Ramsaye by ze mě byla nejspíš hvězda :)

Tentokrát padla volba na salát. Taky trochu proto, že mi zbyl polníček a tak jsem vycházela z něj jako ze základu. Mám ho mimochodem nejradši ze všech zelených listů, rukola je pro mě moc hořká.
Musím říct, že salát se mi povedl, určitě ho zase někdy udělám. Barevně se mi taky docela povedl, co říkáte?

Jako zálivku jsem si v poslední době hodně oblíbila dýňový olej, má skvělou zemitou chuť a voní po oříšcích, navíc je hodně výrazný, je ho k dochucení potřeba jen pár kapek, takže vydrží dlouho.

Suroviny

1 velká hrst polníčku
100g cherry rajčátek
1/2 svazku ředkviček
zbytky grilovaného nebo pečeného kuřete
1 mozzarella

zálivka
dýňový olej
pár kapek bílého vinného octa
sůl, pepř, případně cukr


Postup

Postup je jednoduchý jako facka - v talíři smíchám všechny suroviny na salát, v mističce nebo hrníčku umíchám zálivku podle chuti, díky vinnému octu je zálivka spíš kyselejší, kdo má rád, může si dosladit troškou cukru. Zálivkou přeliju salát a podávám, nejlépe s opečeným toustem. 



Tak dneska jen takto jednoduše, ale to neznamená, že to není dobrý :) Jaro se nám blíží, tak si dopřejme trošku zeleně na talíři.

Dobrou chuť

L.

Burgerparty aneb domácí hovězí burger

To jsme takhle jednou před Vánoci byly s kolegyněmi z práce na obědě. Občas zavítáme do jedné vzdálenější hospůdky, kam jinak moc nechodíme. Důvodem je jejich domácí hamburger, který se čas od času objeví na poledním meníčku, a který je prostě boží. Křupavá houstička, poctivá porce masa, slaninka...prostě vše jak má být, hranolky a salát k tomu a to vše za krásných 85 Kč. Když jsme tam jedly tuhle dobrotu naposledy, napadlo mě, že bych ho mohla vyzkoušet i doma. A abych se k tomu byla schopná dokopat, potřebovala jsem výzvu. A tak se stalo, že jsem svoje 4 kolegyně pozvala na burgerparty u mě doma. To už pro mě byla dostatečná výzva a motivace. Nejdřív ale bylo žádoucí si všechno dopředu alespoň jednou vyzkoušet. Jako pokusný králík s tím můj manžel neměl sebemenší problém (právě naopak), takže se u nás zakrátko konal burger víkend, protože jsme ho jedli v pátek k večeři a v sobotu i v neděli k obědu. No co, trénovat se musí :)

Akce, kterou jsem uspořádala pro kolegyně, proběhla minulý týden a musím se sobecky pochválit - zadařilo se. Kolegyně se shodly, že můj burger je lepší, než ten z hospody (který je ale taky perfektní) a o to mi šlo. Jedna z nich dokonce prohlásila, že lepší burger ještě nejedla. A že ona je pořádný odborník, dává si burger všude v restauracích, kde ho mají v jídelním lístku. Takže pro mě velká pocta.

Housky jsem si samozřejmě upekla domácí, prošla jsem pár receptů a nakonec se mi nejvíc zamlouval ten podle Koko, tak k ní mrkněte, má k tomu i fajn video. Housky se dají krásně upéct dopředu, zabalit a dát do mrazáku.

Super je, že burgerů existuje strašná spousta, takže se jich člověk jen tak nepřejí, kombinací se dá vymyslet fakt hodně. Já jsem po testování nakonec dospěla k pro mě nejlepší variantě a tou je burger s karamelizovanou cibulí, křupavou slaninkou, sýrem cheddar a rajčetem. Tady máte recept.




Suroviny (2 porce)

burger
300g mletého hovězího masa
1 lžička dijonské hořčice
1/2 lžičky worchestru
sůl, pepř

karamelizovaná cibule
2 větší cibule
2 lžíce cukru
balsamico
červené víno
sůl

na dokončení 
hamburgerové housky
římský salát nebo salát little gem
majonéza, kečup
2 plátky cheddaru
2 plátky slaniny
2 plátky rajčete


Postup

Nejdřív si smíchám v misce mleté hovězí maso (nejlépe doma umleté) se lžičkou dijonské hořčice, přidám worchestr, sůl a pepř, promíchám a dám na hodinku až dvě uležet do lednice. 

V mezičase připravím karamelizovanou cibuli. Tu si nakrájím na proužky a dám zvolna smažit na rozpálený olej. Po chvíli přisypu cukr, nechám zkaramelizovat a zaleju přiměřeně balsamicem a přidám trošku červeného vína. Směs vařím do zhoustnutí a nakonec osolím. 

Burgery se můžou buď grilovat na venkovním či kontaktním grilu, opéct na pánvi, nebo strčit pod gril v troubě, což jsem zvolila já. Na plech dám pečící papír, na to položím mřížku na grilování, rozpálím troubu na 220°C - gril a plech vložím do ní, aby se i ta mřížka rozpálila.

Ze směsi masa uplácám dva kulaté burgery, velikostně cca stejně velké jako je houska. Počítám na každou porci cca 150g masa. Z obou stran je metličkou potřu lehce olejem a pokladu na rozpálenou mřížku do trouby. Nechám je z každé strany opéct cca 5-7 min. Na poslední 3 minutky vložím na mřížku i slaninu, aby se pěkně vypekla a byla křupavá. Půl minutky před koncem dám na každý burger plátek cheddaru, aby se na mase hezky rozpustil. 

Hotové burgery a slaninu vyndám z trouby a přikryju alobalem, abych je udržela teplé. 

Na mřížku dám opéct housky, řeznou stranou směrem nahoru, trvá to asi 5 minut. 

A jde se kompletovat. Na opečenou spodní stranu housky rozetřu lžičku majonézy, položím salát, na to rozprostřu karamelizovanou cibuli. Na ní přijde maso s rozpuštěným sýrem, na něj slanina a nakonec plátek rajčete. Vrchní housku potřu lžičkou kečupu a připlácnu. 



Burger je fajn samotnej, s hranolkama, ale klidně i se zeleninovým salátem, coleslaw by taky jistě nebyl úplně od věci. Každopádně si pište, že jestli tohle sníte, budete ještě hodinu funět jak mufloni. Ale jednou za čas to za to stojí :)


L.

Zelné hody

Hlávkové zelí má svou hlavní sezónu právě teď v zimě. V obchodech a na farmářských trzích se v těchto dnech dají sehnat krásné bílé hlávky se šťavnatými a lehce štiplavými listy.

Já mám bílé zelí ráda čerstvé, jen tak. Odlomím si z hlávky pár lístků a chřoupu je u televize. Dobrá náhrada za chipsy co? Jenže jedna hlávka je pro mě, jako jediného konzumenta v naší domácnosti, jen tak na křoupání celkem dost, i když má zelí dlouhou trvanlivost. A tak musím vymýšlet, co se zbytkem, a mám dva osvědčené recepty.

První recept je klasika - co jiného si člověk hned vybaví ve spojitosti se zelím, než zelný salát Coleslaw. Všichni tak nějak předpokládáme, že k nám tenhle salát přišel z Ameriky, hlavně s příchodem KFC.

Málokdo ale ví, že Coleslaw má holandský původ. V Holandsku se jmenuje koolsla, což v překladu znamená jednoduše zelný salát. Přiznám se, že já ho nedělám úplně autenticky, nedávám do něj totiž cibuli, protože syrovou jí moc nemusím. Každopádně každému podle jeho chutí :-)

Zelný salát Coleslaw

Suroviny

1/4 hlávky bílého zelí
2 mrkve
2 lžíce majonézy
200-250g bílého jogurtu
1-2 lžičky vinného octa nebo citronové šťávy
pepř, sůl
dýňové semínko na posypání

Postup

Zelí i mrkev nastrouhám na hrubém struhadle, přidám majonézu a jogurt a promíchám. Dochutím vinným octem, osolím, opepřím, promíchám a nechám v chladničce několik hodin dobře proležet. Hotový salát před podáváním posypu dýňovými semínky. 

Druhým receptem jsou zelné lívance. Připomínají tak trochu bramboráky a jsou skvělé, nadýchané a křupavé a uvnitř měkké. Výborné za tepla a za studena možná ještě víc. Ideální rychlá večeře nebo netradiční pohoštění. 

Zelné lívance

Suroviny

cca 300g - 400g hlávkového zelí

100g - 150g polohrubé mouky

1 prášek do pečiva

1 vejce

250g bílého jogurtu

sůl, pepř, 

čerstvá nebo sušená majoránka

1-2 stroužky česneku

Postup

Zelí nakrájím na drobné kostičky, dobře ho osolím a chvíli ho nechám stát, aby pustilo šťávu. Tu sliju, aby těsto nebylo příliš řídké. Přidám jogurt, mouku s práškem do pečiva, vejce, prolisované stroužky česneku, majoránku a pepř. Směs dobře promíchám, ochutnám a případně dosolím. Konzistentně by mělo být těsto trochu hustší, než na bramboráky. Na rozpálené pánvi s olejem tvořím lžící placičky, které opeču z obou stran. Hotové placky vyndám na ubrousek a odsaju přebytečný tuk. 

Užijte si zelnou sezónu, dokud je zelí ve své nejlepší kondici a hlavně plné vitamínů!

L. 

Nemastný a vlastně taky neslaný koblihy

A máme tady masopust. A k němu neodmyslitelně patří co? No přece koblihy!

Masopust jako takový je podle mě moc hezká tradice, zažila jsem jako malá pár vesnických masopustních průvodů a bylo to super. Všechny ty panímámy s obrovskými mísami koblih, pěkně dozlatova vypečených na sádle, naplněných domácí marmeládou a bohatě zasypaných cukrem. Samozřejmě je masopust i o jiných věcech, kostýmy, hudba, zábava...
Mě ale nejvíc v paměti utkvěly právě ty koblihy.

Každopádně ne každý má mastné koblihy rád, případně má rád, ale nemůže. Někdo si hlídá tu línii, někoho chytá žlučník, někdo prostě jen nemá rád umaštěné ruce a pusu. Já se řadím ke třetímu případu.

Podobný recept nedávno propagoval i sám "velký a slavný" Láďa Hruška, ale já je dělala poprvé už tak dobrý dva roky zpátky, takže ne - neobšlehla jsem to od něj :) Recept jsem tenkrát našla na nějakém foodblogu a ač bych ráda uvedla autora, bohužel už si nepamatuju, na kterých stránkách přesně jsem na něj narazila.

Koblihy se dají plnit čímkoliv - marmeláda, povidla, nutela nebo i ovoce. Pro mě je ale největší klasikou dobrá meruňková marmeláda, nejlépe domácí. A co by to bylo za koblihy, kdyby v nich chyběl rum. Je v nich vlastně všechno, co má v pravých koblihách být, jen finální smažení je nahrazeno pečením v troubě. A chutnají skvěle a nejlíp pěkně zatepla.

Suroviny

500g hladké mouky
250ml mléka
40g cukru krystal
50g rozpuštěného másla
1 žloutek
kostka droždí
špetka soli
citrónová kůra

na dokončení rozpuštěné máslo (cca 50g), rum a moučkový cukr

Postup

Do vlažného mléka vmíchám lžičku cukru a rozdrobím droždí. Nechám cca 15 minut stát, aby vzešel kvásek. Do velké mísy proseju mouku, přidám špetku soli, vykynutý kvásek a ostatní suroviny. Vařečkou anebo robotem vypracuju hladké těsto, popráším ho moukou, přikryju utěrkou a nechám na teplém místě vykynout, cca hodinu. 
Vykynuté těsto rozdělím na dvě části, první část těsta rozválím na placku silnou cca 0,5cm. Skleničkou nebo kulatým vykrajovátkem si na ní naznačím kolečka, do každého středu kolečka dám kopeček marmelády - je lepší hustší, aby nevytékala. Rozválím si druhou, stejně silnou placku a přehodím přes první. Marmeláda udělá krásné kopečky. Vezmu skleničku, kterou jsem předtím naznačovala kolečka vykrojím kolečka přesně tam, kde jsou vidět kopečky marmelády - ta bude samozřejmě uprostřed. Koblížky vyskládám na plech, nechám pod utěrkou ještě chvíli kynout. Předehřeju troubu na 200°C a peču cca 10-15 min. Ihned po upečení je potírám směsí rumu a rozpuštěného másla, množství rumu v másle záleží na vaší chuti. Potíráním nešetřím, kobližky hezky zvláční. Nakonec je pocukruju přes sítko moučkovým cukrem a může se masopustit! 


A co teprv ta vůně, co se line při pečení z kuchyně... :-)

L.

Domácí kaiserky

Taky byste se utloukli po vůni čerstvého, křupavého pečiva? Ve starším příspěvku jsem vám psala o chlebu, jak jsem ke kvásku přišla, co jsem z něj upekla, jakou radost mám z každého chleba, z jeho vůně. Jenže, co čert nechtěl, kvásek mi chcípnul. Zase.

Protože jsem v období Vánoc neměla čas na pečení chleba, pořádně jsem kvásek nakrmila moukou a odpočíval v drobenkovité konzistenci v lednici. Po svátcích jsem se ho, celá natěšená na další domácí chlebík, pokusila obnovit. Neúspěšně. Můj od plenek vypiplaný, doma založený kvásek, už nevstal z mrtvých. Obřadně, se slzičkou v oku, jsem ho pohřbila do igelitového pytlíku a něžně vhodila do odpadkového koše. Budiž mu popelnice lehká.

Nastalo rozhodování, co dál? Založit nový kvásek a vydržet další minimálně týden bez domácího pečiva? Zamítnuto. Volba proto padla na pečivo z droždí, alespoň dočasně. A musím se přiznat, že mě to hrozně překvapilo. Žila jsem v domnění, že všechno pečivo z droždí chutná stejně, je cítít kvasnicemi a konzistencí i chutí připomíná buchty. Prošla jsem si na internetu pár receptů a rozhodla jsem se upéct kaiserky. Původní recept je sice na rohlíky, ale my doma raději housky (a taky jsem chtěla zamachrovat, že je umím plést).

Recept, který zde uvádím, je od Martina Kubíka z facebookové skupiny PečemPecen.cz. Najdete ho v souborech skupiny pod názvem "obyčejné rohlíky výborné i druhý den", ale dovolím si ho uvést i tady (ne každý má facebook, žejo). S těstem se nádherně pracuje, má přesně takovou konzistenci, jakou si přejete mít - není ani suché, ani lepkavé, nepotřebuje podsypávat, prostě nádhera. Navíc obsahuje jen pár ingrediencí, doma běžně dostupných. Další výhodou je doba kynutí, oproti kváskovému pečivu, jsou tyhle rohlíky/kaiserky hotové za chviličku. Hotové pečivo má krásně nadýchanou střídku, věřte mi, takovou v obchodě nepotkáte.

Co se týče kaiserek - viděla jsem, že Tescoma prodává raznici na kaiserky, což je fajn, ale v diskuzích jsem se setkala s názory, že ani po zatlačení nejsou po upečení rýhy skoro vidět. Osobní zkušenost ale nemám. Našla jsem ale na internetu video na strašně jednoduché motání kaiserek, je to vlastně jenom uzlík z těsta. A vypadá to celkem efektně. Video najdete tady. Jo a ještě jsem si vzpomněla na jedno skvělý video, co koluje po internetu. Jsou na něm skvělý tipy na pletení z těsta, chystám se příště nějaký z nich vyzkoušet. A kdo radši rohlíky, videí na jejich umotání je na internetu taky spousta.




Suroviny

500g hladké mouky
260 vlažné vody
30g sádla (nebo másla, oleje, sádlo je ale nej)
2 čajové lžičky soli
20g kvasnic (nebo 1 sáček sušeného droždí)
lžička cukru
semínka, mák a jiné na posyp



Postup

V míse smíchám vlažnou vodu, kvasnice a cukr a nechám cca 15 minut vzejít kvásek (utvoří se bublinková čepice). Ke kvásku přidám prosátou hladkou mouku, sádlo a sůl a nechám v robotu zpracovat v hladké a lesklé těsto. Ručně to jde samozřejmě taky, jen to budě větší dřina :-). Vzniklé těsto zlehka popráším hladkou moukou, mísu přikryju igelitem a nechám v teple kynout cca 30-45 min. Potom těsto prohnětu a rozdělím na cca 8-9 dílů, každý po 80-90g. Z jednotlivých dílů vyválím hady a smotám kaiserky (viz video). Kladu je na plech vyložený pečícím papírem. Plech zabalím opět do igelitu a nechám v teple kynout dalších cca 40 min. Mezitím si včas, cca 15-20 min. předem, předehřeju troubu na max, na dno trouby vložím starý plech nebo pekáč. Vykynuté kaiserky postříkám vodou v rozprašovači a posypu semínky, mákem apod. Plech vložím do rozpálené trouby a na spodní rozpálený plech chrstnu hrnek vody a rychle zavřu dvířka, aby se pára udržela v troubě. Peču je do zlatava, u mě to trvá cca 13 min. Po upečení znovu postříkám vodou v rozprašovači, aby se leskly. Nechávám vychladnout na mřížce, aby zespodu nekondenzovala voda. 




Tak co, nalákala jsem vás? Je to opravdu jednoduché a z dostupných surovin. A ta vůně, co se vám bude linout z trouby, i ta chuť čerstvého, křupavého a hlavně domácího pečiva, stojí za to.